Recenze: Anna Bolavá – Do tmy

• 

Vytvořeno 12. 4. 2016 3:00

Autor: Jiří Lojín

Zda existuje svět objektivně, či je jen subjektivním odrazem v našem vědomí, nechme na posouzení filozofům. Není ale oddiskutovatelné, že každý z nás jej vnímáme jinak. Hrdinka románu Anny Bolavé ho považuje za krutý a krajně nespravedlivý.

Románem Do tmy od začátku do konce prochází téma sběru léčivých bylin, je doba bylinné žně a hrdinka knihy nemyslí na nic jiného, respektive každou svou myšlenku transformuje do květů, listů a kořenů. Přesto, i když by to čtenář zpočátku nečekal, má svůj život, a ten pomalu v jejích myšlenkách vyplouvá na povrch. Identifikovat hlavní hrdinku není zprvu vůbec možné. Kdyby anotace neprozradila, že jde o starou nemocnou ženu, byl by čtenář dezorientován natolik, že by nedokázal určit její věk, vzhled, jeví se jako bezmasá, bezbarvá a téměř bezpohlavní duše. Pokud byl autorčin záměr nechat čtenáře hledat a objevovat rysy bylinkářky Anny, anotace z tohoto hlediska působí jako spoiler.

Pokud se týká sběru bylin, jejich zpracování a prodeje, zachází autorka do maximálních detailů. Nedokážu sice posoudit, zda výkupní ceny uváděné autorkou odpovídají těm skutečným, ale působí dost pravděpodobně na to, aby textu daly punc věrohodnosti. Detaily dotvářejí celkové vyznění spontánní výpovědi ženy, pobývající mimo obecně uznávanou realitu.

Hrdinka Anny Bolavé skutečně žije v jakémsi podivném světě, do nějž nepronikají události, jimiž žijí ostatní lidé. Reprezentují ho zejména bývalý tchán, bývalý manžel, doktor Diviš, Marcela a Miluška. V knize vystupují i jiné postavy, jejich vztah k Anně je poněkud jiný, ne tak blízký. Muži pracující ve výkupu představují pouze cestu k penězům za sběr a zároveň obrovskou překážku. Jen v jednom případě dojde k určitému záblesku lidskosti, kterého ovšem Anna nedokáže využít.

Autorka záměrně staví svou hrdinku do situací, v nichž se neumí orientovat, protože právě ty dokonale demonstrují její izolovanost psychickou i fyzickou. Anna žije sama ve vlastním domě, sama chodí sbírat byliny, nemá žádnou oporu a minimální sociální interakci. Fyzická izolace prohlubuje její izolaci psychickou a naopak.

Postava Anny i přes minulost probleskávající ve vzpomínkách je podivně plochá, omezená že všech stran bylinami, které ovšem nesbírá jako novodobá bylinkářka, ale spíš jako snaživá pionýrka. Ignoruje vše okolo sebe a neváhá použít násilí, pokud by ji chtěl někdo od jejího záměru odradit. Její agresivita se obrací i proti ní samé v podobě neochoty léčit se.

Do tmy je kniha bezesporu zajímavá, i když není jednoduché u ní – zejména zpočátku – vydržet. Monotónní vyprávění, pendlující mezi půdou, loukami a sběrnou, představuje pro čtenářovu trpělivost velkou zátěž. Je však potřeba ocenit originalitu námětu i jeho zpracování.