Recenze: Boris Natanovič Strugackij – Bezmocní tohoto světa

• 

Vytvořeno 23. 4. 2016 3:00

Autor: Jiří Lojín

Představovat bratry Strugacké opravdu není potřeba. Lépe řečeno jejich dílo, o samotných autorech toho víme méně. Boris Strugacký po smrti svého bratra Arkadie s psaním neskončil a českým čtenářům se nedávno dostal do ruky román Bezmocní tohoto světa, který napsal v roce 2003.

Náměty knih bratří Strugackých i způsob jejich zpracování jsou velmi odlišné, což pochopitelně vyplývá i z dlouhého časového období, v němž tvořili. Pokud si uvědomíme, jaké pokroky ve vědě a technice lidstvo udělalo, pak pochopíme, že právě žánr sci-fi jimi musel být ovlivňován a autoři na něj museli reagovat. Ovšem došlo i k mnohým změnám ve společnosti a jeho prioritách. V padesátých letech, kdy bratři Strugačtí začali psát a začaly závody o dobytí vesmíru, se zdálo, že expanze lidstva povede právě tímto směrem a vývoj půjde rychle vpřed. Hrdinové vědeckofantastických románů se tedy v tomto prostředí zcela přirozeně pohybovali.

Rozhlédneme-li se dnes okolo sebe, zjistíme, že místo cest ke hvězdám má lidstvo zcela jiné problémy a sci-fi literatura na to reaguje, i ta ruská, i bratří Strugackých. Stalker už nepředstavuje lidi jako hrdé dobyvatele, ale jako nechápavé děti, hrající si s věcmi, o jejichž účelu nemají ani ponětí. Samozřejmě nejde o jediný způsob interpretace Stalkera, ale vícevrstevnatost a víceznačnost patří k typickým znakům textů Strugackých.

Bezmocní tohoto světa reflektuje většinu negativních aspektů současného světa, posunutých do absurdních poloh předpokladem, že se objevují lidé se zvláštními schopnostmi. Staví proti sobě dvojici sil, která ovšem nereprezentuje klasický model dobra a zla. Jistou polarizaci sice naznačuje, ale netypickou. Stejně nevyhraněná je i skupina „žáků“ - uvozovky jsou zde opravdu na místě. Jejich učitel jim jen otevírá dveře, vedoucí k jejich skrytému, mnohdy bizarnímu talentu. Převedeno do běžného života, jde o nenásilnou roli osvíceného učitele, který by neměl přirozené nadání svého svěřence deformovat, ale pokorně ukazovat možnosti, které by mohly vést k rozvíjení jeho schopností. Ovšem osvícený pedagog si dobře uvědomuje, že takový postoj lze zaujmout jen v některých oblastech.

Budoucnost podle Borise Strugackého nenese znaky postapokalyptického světa, ale vládnou v něm mafiánské praktiky a podezřelé politické praktiky. S ohledem na současnou situaci zejména v Rusku si můžeme říct, že Bezmocní tohoto světa nepatří do kategorie sci-fi, pokud by tady nebyly právě ty neobvyklé schopnosti některých lidí.

Přiznám se, že pokud by pod románem nebyl podepsán pouze jeden z bratrů, nenašel bych rozdíl mezi ním a předchozími texty. Jak jsem se již zmínil, jde opět o mnohavrstevnatý román s velmi komplikovanou strukturou. Jeho podstata se odkrývá jen velmi pomalu a zprvu není příliš jasné, kam autor míří. Stejně jako v jiných pozdějších dílech zůstává i na konci mnoho věcí nedořešených, ponechaných čtenářově fantazii. Autor nehlásá prvoplánově nějaké své názory, přesto jasně vystupují úvahy o zodpovědnosti spojené s mocí a o jejich mezích, daných lidskými slabostmi.

Vydáním knihy přispělo nakladatelství Triton k lepšímu povědomí o současné ruské literatuře a je vidět, že přípravě věnovalo patřičnou pozornost. Jen nevím, proč jsou v hlavičce na levé straně stránek uvedení jako autoři oba bratři. Velmi cenné informace poskytuje doslov Vladimíra Borisova, osvětlující postoje Borise Strugackého a jeho práci po smrti bratra. Boris Strugacký v roce 2012 zemřel, zůstalo však po něm nepřehlédnutelné literární dílo a také řada lidí, které inspiroval jako spisovatel i rádce.