Recenze: Sophie Hannah – Pusinka

• 

Vytvořeno 28. 4. 2016 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Britskou spisovatelku Sophii Hannah jsem znala zatím jen jako autorku skvělé knihy s Hercule Poirotem – Vraždy s monogramem. Její novinka Pusinka, která vyšla na podzim roku 2015, mě dlouho lákala. Měla jsem od knihy velká očekávání a ta se rozhodně naplnila. Pusinka je vynikající psychologický thriller, který vás doslova pohltí.

Hlavní hrdinkou knihy je novopečená maminka Alice. Je dva týdny po náročném a dlouhém porodu a stále se z něj vzpamatovává. Aby se odreagovala, poslechne svou tchýni a vyrazí za trochou rozptýlení do fitnesscentra. Když se vrátí, najde dveře od domu dokořán. Manžel poklidně spí a v dětském pokoji spinká děťátko. Není to však Alicina dcera Florence, ale úplně cizí dítě. Alice s křikem budí manžela a ocitá se ve zlém snu. Je totiž jediná, komu holčička připadá cizí. David nechápe její chování a zarytě tvrdí, že v postýlce leží Florence. Pochybovačně se na její tvrzení dívá i policie, Alice tak doufá, že až se tchýně Vivienne vrátí z dovolené, postaví se za Alici, tak jako již několikrát.
   
Případ dostanou na starost Simon Waterhouse a Charlie Zailerová. Dozvídáme se poměrně hodně z jejich pracovní činnosti, ale i soukromých životů. Zatímco Charlie je zakoukaná do Simona, ten o ni nemá zájem. Zato ho záhadně přitahuje Alice. Neví, zda má poslechnout hlas srdce a věřit jejímu tvrzení, nebo postupovat podle pracovního protokolu a řídit se fakty, která jsou nevyvratitelná. Nikdo nepohřešuje žádné další miminko. Za koho by tedy byla malá Florence vyměněna? Je Alice skutečně nervově labilní a nepozná vlastní dítě, nebo jsou její obvinění opodstatněná?
   
Autorka střídala er-formu s ich-formou. Zatímco kapitoly z Alicina života vypráví sama Alice a čtenář má možnost prožívat velmi intenzivně všechny její pocity, kapitoly o Simonovi a Charlie a jejich vyšetřování jsou vyprávěny er-formou. Autorka tak dokázala výborně oddělit osobní prožitky od objektivního náhledu na problém, i když v případě obou policistů mnohdy sklouzávala opět k citům, mnohdy až příliš. Okamžiky ze života obou vyšetřovatelů mi připadaly místy zbytečné a zdlouhavé, odváděly pozornost od toho, co čtenáře skutečně zajímalo, aniž by ve finále čekalo nějaké jejich vysvětlení.
   
Sophie Hannah napsala strhující psychothriller, který čtenáře zcela uchvátí, a to od první stránky. Charaktery všech postav jsou tak výborně vykresleny, že i když na začátku příběhu litujete Alici a nesnášíte Davida, že se jí nezastal, na konci už nevíte, kde je pravda. Kdo ze tří hlavních postav je skutečně pachatel – Vivienne, David, nebo dokonce Alice? Situace je o to napínavější, když autorka odhalí starý zločin, který všem současným komplikacím předcházel.
   
Knihou Pusinka jsem byla doslova pohlcena, už dlouho se mi do rukou nedostal tak vynikající psychologický thriller. Hodnotím ji opravdu vysoko a těším se na další autorčiny knihy, které  – doufám – vyjdou brzy.