Recenze: Iva Pekárková – Pečená zebra

• 

Vytvořeno 30. 4. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Iva Pekárková ve svých knihách často využívá své zkušenosti z pobytu v Londýně, zejména mezi přistěhovalci. V nové knize Pečená zebra přenesla téma imigrantů k nám, což je v současné situaci velmi aktuální.

Naléhavost otevřeného přístupu k tomuto ožehavému tématu nevyplývá ze skutečnosti, že by se teprve v současnosti do naší vlasti stěhovali cizinci, ale spíš z nálady ve společnosti, rozdmýchávané sdělovacími prostředky. 

Pečená zebra se skládá z několika příběhů, velmi volně provázaných osudy žen, žijících s Afričany. Jde o příběhy velmi rozdílné, autorka se dokázala vyhnout jakýmkoliv schématům, která by si byla podobná. Představuje různé typy žen i mužů, věrna myšlence, vyjádřené i v jiných svých knihách, že v každé skupině, ať ji identifikujeme podle jakýchkoliv kritérií, se najdou lidé dobří a špatní. S tímto předpokladem nelze než souhlasit a literatura má spoustu prostředků, jak demonstrovat jiskřičku dobra i ve skupině vyvrhelů. 

Vyvážit vyznění příběhů s tématem přistěhovalectví tak, aby nevzbuzovaly negativní emoce, není, zvlášť v dnešní době, jednoduché. Z knihy Ivy Pekárkové vyzařuje, že se nesnažila čtenáři zavděčit, ani se uměle přiklánět na stranu příznivců či odpůrců migrace. Důležitý je zajímavý příběh z komunity, v níž se autorka velmi dobře orientuje. Z globálního pohledu by bylo možné knihu hodnotit tak, že Afričané, žijící v Česku, se organizují do zločineckých skupin, obchodují s drogami a vůbec se zabývají různými nekalnými činnostmi za hranou zákona. Pokud se ale zamyslíme nad tím, proč by chtěla autorka Afričany v očích Čechů takovým způsobem diskreditovat, dostáváme se opět do počátečního bodu – myšlenky zastoupení dobrých a zlých lidí. 

Hrdinové Ivy Pekárkové většinou nepatří mezi úspěšné a spořádané lidi, alespoň ne v tom smyslu, jak si je většinou představujeme. Samozřejmě, že oni sami mají svůj vlastní etický kodex a vlastní představy o štěstí, a je lhostejné, jsou-li to Češi nebo Afričané. 

Pečená zebra je vyprávěna s velkým nadhledem, autorka byla jistě svědky tolika osudů, že nemá potřebu soudit nebo si vytvářet postoje pro nebo proti svým hrdinům. Je proto nemožné použít její knihu jako argument pro podporu imigrace nebo naopak. Málokdo sice dokáže shovívavě posuzovat existenci distributorů a pašeráků drog či jen sdílet prostor s lidmi s jinými zvyklostmi, zvláště těmi hygienickými, ale do značné míry je větší problém izolace cizinců, která vytváří vhodné prostředí pro vznik skupin, do nichž nelze proniknout. 

Určitého společného jmenovatele můžeme v jednotlivých příbězích nalézt, vždy jde o vztah Afričana a Češky, nikdy naopak. Častým motivem vztahů je touha po trvalém pobytu a přitažlivost, kterou na některé ženy působí. Ať už se čtenář rozhodně sáhnout po Pečené zebře z jakýchkoliv důvodů, nebude litovat. Pokud odhlédneme k možnosti proniknout – alespoň prostřednictvím literatury – do nezvyklého prostředí, jde o velmi čtivou a zábavnou knihu, napsanou skvělou vypravěčkou, která dokáže najít zajímavé téma a podat je poutavým způsobem.