Recenze: Ava Dellaira – Dopisy na konec světa

• 

Vytvořeno 28. 5. 2016 1:00

Autor: Magdaléna Fiedlerová

Smrt blízkého člověka není nikdy lehká. Najednou je ve vašem životě podivné ticho a tolik prázdného místa, trápí vás vzpomínky a především neutěšitelná bolest. Vyrovnat se s touto bolestí a zaplnit prázdnotu svého srdce je nesmírně obtížná věc a každý si hledá svoji vlastní cestu. Ava Dellaira  ve své debutové knize Dopisy na konec světa popisuje dlouhou a náročnou pouť mladé Lauren, která se smiřuje především s náhlou smrtí své starší sestry, jež pro ni vždy byla hrdinkou a zářivým vzorem, ale také sama se sebou a s pocity viny.

 

 

Vše začíná zdánlivě jednoduše - domácím úkolem na hodinu literatury. Lauren má napsat dopis adresovaný někomu, kdo umřel. Vybere si Kurta Cobaina, který stejně jako její milovaná sestra May umřel mladý. Lauren úkol sice neodevzdá, ale ve psaní pokračuje dál. Postupně se dalším již zesnulým osobnostem svěřuje se svým životem, se zážitky na nové střední škole, popisuje nelehkou situaci doma, svoje vztahy, sdílí s nimi veškeré pocity a trápení. Stále se nemůže smířit se smrtí své sestry, ke které vždy s obdivem vzhlížela, ale hlavně se utápí v pocitech viny. Zároveň si k sobě nedokáže pustit nikoho, kdo by jí mohl pomoci. S každým dalším napsaným dopisem si začíná uvědomovat, že člověk nesmí ustrnout na jednou místě a upínat se k věcem minulým, aby mohl vystoupit ze stínu výčitek, postavit na vlastní nohy a jít dál.

 

Kromě krásného a poetického názvu čtenáře na první pohled jistě osloví nádherná obálka. Ani já jsem nebyla výjimkou. Kromě ní bych ráda vyzdvihla i grafické zpracování textu. Myslím, že vybraný font písma měl částečný podíl na příjemném a snadném čtení. Autorka si zvolila neobvyklý způsob vyprávění, totiž formu dopisů. Je to trochu sázka do loterie, protože někomu nemusí sednout. V případě Dopisů a vybraného tématu se však přímo nabízel. Ava ani jednou neškobrtla a odvyprávěla silný a nezapomenutelný příběhem tím nejlepším způsobem. Věřím, že si dala pečlivě záležet i na výběru adresátů, protože jejich jména a také citáty příběh krásně podbarvily a dodaly mu na síle a důrazu.

 

Některé knihy zkrátka přečtete, možná se pobavíte, budete se trochu bát nebo napětím tajit dech. Dopisy na konec světa nemají možná nejoriginálnější téma, nabízí ale ještě něco víc. Přináší vám jedinečnou příležitost nechat se pohltit citlivým povídáním o dospívající Lauren, která těžce snáší smrt bytosti, jež pro ni byla vzorem a svítící hvězdou. Dává vám exkluzivní možnost nechat si srdce rozbít na tisíc malých kousíčků. Dostane vás do kolen, možná vás donutí ukápnout slzu, ale to všechno jen proto, aby ve vás zanechala obrovský dojem a dodala vám schopnost podívat se na svět jinýma očima.

 

Během čtení se ve mně bouřily pocity, které nebyly vždy jen příjemné. Jsem za to ráda. Některá konkrétní témata pro mě byla dokonce i hodně aktuální, nejspíš proto se mě dotkla více. Líbilo se mi, že autorka okolo záhadné smrti May dlouhou dobu opatrně kroužila, aniž by cokoliv prozradila, čímž mě pochopitelně napínala k prasknutí. I když Lauren možná prožívala příběh tisíců jiných a její život a zážitky nebyly výrazně odlišné od životů dalších mladých lidí, něco ve způsobu, jakým byla kniha napsaná, z ní vytvořilo dílo naprosto jedinečné a emočně velmi silné.

 

Na závěr bych chtěla upozornit, že Dopisy na konec světa působí velmi specificky na každého jedince. Třeba já se v mnoha věcech částečně našla, proto mě kniha tolik oslovila. Nicméně každému, kdo se pustí do čtení, důrazně doporučuji postupovat pomaleji a pozorně, neboť tak na vás dílo možná víc zapůsobí a dostane se vám pod kůži. Autorce skládám upřímnou poklonu za výjimečnou práci, kterou zdárně odvedla.