Recenze: Elizabeth Wein – Krycí jméno Verity

• 

Vytvořeno 12. 6. 2016 1:00

Autor: Michaela Čečková

V Evropě zuří druhá světová válka. Ocitáme se v okupované Francii a seznamujeme se se dvěma kamarádkami, které se poznaly právě během války – s Verity a Maddie. Verity je tajná agentka, kterou krutě vyslýchá gestapo. Je nucena prozradit vše, co ví, jen proto, aby přežila. Avšak gestapo nemá ani tušení, že ta pravda, jež jim Verity povídá, nemusí být pravdivá na sto procent. A co je s Maddie? Přežila havárii letadla, ve kterém byla i s Verity? Nebo už nežije?

 

 

Krycí jméno Verity je knížka, kolem které se během vydání strhl obrovský poprask. Všichni se na ni těšili, museli ji mít hned doma, báli se, co se z ní vyklube … a ani já jsem se těmto pocitům neubránila. Vše bylo zesíleno tím, že se má jednat o knihu odehrávající se během druhé světové války. Takové příběhy mám totiž ze všeho nejradši. Vůbec jsem nepochybovala o tom, že bych z ní nebyla nadšená. A bohužel vám, vážení čtenáři, musím prozradit, že jsem se velice spletla. Tak moc, že jsem si musela celý příběh nechat pořádně rozležet. 

 

Jakmile knihu otevřete, budete mít opravdu veliký problém se začíst. Nic vám nebude dávat smysl, budete se ztrácet v postavách, různých zkratkách, názvech, místech. Prostě naprosto ve všem. Nevím, jak to berete vy, ale pokud se někdy stane, že se mi kniha nelíbí již na samém začátku, mám velký problém si k ní ještě najít kladný vztah. A právě tato situace tentokrát nastala. 

 

Celý příběh se rozjel až ve druhé části děje, a to mi nestačí. Domnívám se, že nejsem jediná, proto před přečtením raději zvažte, jestli máte energii čekat na poutavý příběh polovinu celé knížky. Věřím, že pro někoho to bude hodně náročné, útrpné a zdlouhavé. Abych ale nebyla jen kritická, druhá část byla výrazně lepší. Napínavější, poutavější a plná zvratů, u kterých se vám nejednou bude tajit dech. 

 

V knížce je jedna věc, které si velice vážím. Není o lásce. Není o milostném trojúhelníku. Je jen o přátelství dvou silných žen, které bojují o život, bojují jedna za druhou. A jejich přátelství je tak krásné a silné, že není možné, aby vás nedojalo. ALE. S tím, že mi Krycí jméno Verity nesedlo už na začátku, souvisí i to, že mi obě hlavní hrdinky nepřirostly k srdci. Nemůžu říct, že bych je neměla ráda nebo že by mi vadily, to v žádném případě, avšak nenašla jsem nic, čím by mě okouzlily či získaly.  

 

Přes to všechno, co jsem vám tady napsala, si myslím a věřím, že spoustu z vás knížka Krycí jméno Verity zaujme a svým způsobem i okouzlí. Proč se tak nestalo u mě, už víte. Ještě bych ale ráda dodala, že románů z druhé světové války jsem četla poměrně dost, a tak ji s nimi mohu porovnávat. A když vedle sebe položím tuto knihu a knihu V šedých tónech, tak u mě V šedých tónech vyhrává na plné čáře. I tak bych si moc přála, abyste knížku zkusili. Jedině díky tomu zjistíte, jestli vás nadchne. Pokud ano, budu moc šťastná. Určitě si to zaslouží. Jen to má těžší v tom, že si musí najít svoji skupinu čtenářů, která ji bude zbožňovat z celého svého srdce. A do té skupiny já nepatřím.