Recenze: Patricia Harman – Porodní bába od řeky Hope

• 

Vytvořeno 14. 6. 2016 1:00

Autor: Veronika Pechová

Patricia Harmanová nám předkládá výjimečné dílko s názvem Porodní bába od řeky Hope, které rozhodně stojí za přečtení. V jeho pozadí stojí spisovatelka, která se roky živila jako porodní asistentka, a to se na knize víc než pozitivně podepsalo.

 

 

 

Každá kapitola má svůj název a u porodu je ukončena zápisem do porodnického deníčku, který si hlavní hrdinka Patience Murphyová vedla.

 

Její život je zasazen do Apalačského pohoří za doby hospodářské krize, které vládla velká nouze nejen o jídlo. Každá pracovní příležitost představovala naději na výdělek, což ovšem ne vždy zahrnovalo povolání porodní báby. Patience se pohybovala v rámci své práce nejen mezi bohatými, ale i mezi nuznými lidmi, kteří jí ne vždy mohli zaplatit.

 

Tento smutný román nám představuje drsný život v horách na sklonku 20. a 30. let minulého století, kdy nejen chudoba, ale i rasová segregace hrály v osudech lidí stěžejní roli.

 

Patience, hlavní postava románu, je po celou dobu zahalena oparem tajemství, které nikdy není úplně odtajněno. S každou stránkou se s touto ženou seznamujeme blíž a jsme vtahováni do jejího života, o kterém nikdy nesnila, ale přesto se jejím nakonec stal. O své místo na světě musela vždy bojovat a ne vždy to bylo lehké a podle zákona, ale nakonec se naučila problémům čelit, i když skryta v horách.  Stala se z ní neobyčejně silná žena, která si stála za svými názory a mnohdy byla společností odsuzována.

 

Román mapuje časový úsek zhruba roku a půl, kdy nám autorka skrze Patience předává své letité zkušenosti s porody a ukazuje, že porod je sice přirozená věc, nikoli však jednoduchá a samozřejmá. A jako novopečená porodní bába v široké krajině se i ona musí utkat s překážkami, které ne vždy lze překonat, aby nakonec mohl světlo světa spatřit nový človíček. A právě tyto momenty jsou dokonale, věrohodně a bez příkras popsány touto debutující autorkou.

 

Dalo by se namítnout, že této knize chybí motor v podobě zápletky, který by celý příběh hnal kupředu, musím však nesouhlasit. Kniha je natolik obsáhlá a nevnucující se, a přitom zajímavá svou jednoduchostí. Motor, který můžete postrádat, by celý koncept díla narušil.

 

Ukázka z knihy:

Přestože jsem se celou tu cestu v ledové bouři připravovala na komplikace, pohled na ručičku dítěte vyčuhující z ženské pochvy je něco, co bych nikomu nepřála. (str. 84)

 

„Kriste pane! Já omdlím,“ zavolá ta nejmenší z tria a sahá po nějaké židli, zrovna když dítě vystřelí ven a táhne za sebou placentu, která vypadá jako kilo telecích jater. Šňůra  je dlouhá jen dvacet centimetrů! Paní Pottsová ji mrknutím oka podváže a podává dítě Mildred, která malinkatou plačící holčičku zabalí do čistého ručníku.

„Chvála Bohu! Díkybohu!“ vykřikují všichni.

Další zdravé dítě. Kdybych věřila v Boha, poklekla bych… (str. 87)

 

Patricia Hartmanová napsala zcela neobyčejný román o jednom obyčejném životě v nehostinném prostředí, který pomohl mnoha lidem dostat se na tento svět. Mohu jej tedy s čistým svědomím doporučit nejen ženám, které o porodech ví své, ale i těm, které ještě nerodily, a popřát jim příjemné čtení.