Recenze: Miroslava Varáčková – Adaptace

• 

Vytvořeno 13. 10. 2016 1:00

Autor: Tereza Dvořáková

Adaptace Miroslavy Varáčkové je úplně první knihou slovenské autorky, kterou jsem kdy četla. Nalákala mě svou obálkou a především dystopickým dějem. Neměla jsem vysoká očekávání, jako u některých zahraničních autorů, protože jsem nevěděla, co mohu od autorky čekat, ale nakonec jsem byla mile překvapena.

 

Spolu se zoufalou hlavní hrdinkou putujeme válkou a epidemií zničenou krajinou, kde vládne nedůvěra a strach. Několik posledních přeživších neváhá krást, mlátit nebo dokonce zabíjet. Takže si všichni musí hlídat záda a být obezřetní. Zoya ztratila úplně všechny, na vlastní pěst se snaží najít poslední ráj na zemi, o kterém doufá, že existuje.  Od svého přítele dostala mapu (která je součástí knihy, takže i čtenář ji vidí), ve které je vyznačeno, kde toto prosperující město leží. Mapa je pro Zoyu něčím víc, než kusem papíru, dává jí naději a ta je pro ni v této chvíli nejdůležitější. Doufá, že mapa ji opravdu dovede do cíle. Cesta ovšem vůbec není snadná a na hrdinku čeká mnoho nástrah.

Autorka dává velký prostor zamilovanosti a v knize není nouze o truchlení a vzdychání hlavní hrdinky, které se stýská po jejím příteli. Až to chvílemi zavání dívčím románem. Kdyby se autorka více soustředila na popis bezvýchodné situace, bezmoci a ustavičného strachu, byla by kniha mnohem lepší. Takhle jsme se bohužel moc nedozvěděli o postapokalyptickém světě, ale o tom, jak Zoye chybí Noe, víme dost.

Kniha je rozdělena na tři části. Vypravěčkou dystopického příběhu je hlavní hrdinka Zoya. První část se diametrálně liší od druhé a třetí.  Zdá se, že najednou čteme úplně jiný příběh, než se nám na začátku mohlo zdát. Chvíli mi trvalo, než jsem se smířila s novou zápletkou děje, ale nakonec si myslím, že to knize prospělo, bylo to takové oživení.

Ovšem závěr mě poněkud zklamal, čekala jsem nějaké zajímavější, velkolepější zakončení. Potenciál tam byl veliký.

Miroslava Varáčková nešetří vulgarismy. Chápu, že ve zdemolovaném světě, když nemáte co jíst, komu věřit ani kde spát, máte právo na trochu klení, ale v první části knihy jsou taková slova na každé stránce a to už se mi zdá trochu moc. V příběhu hraje hlavní roli popis, přímá řeč je poněkud v pozadí.

Adaptace poukazuje na možnost, že něco podobného by lidstvo mohlo v budoucnu postihnout. Měli bychom být opatrní a zamyslet se nad tím, jak se chováme ke krajině a především jak se chováme k sobě navzájem.  

Ukázka:

Vleču se pomalu, na zádech batoh s věcmi, které mi zbyly a které nezbytně potřebuju pro život. Několik tablet na čištění vody, deka, pár konzerv s ovocem a masem, termolahev, fotky, stará empétrojka na solární baterie, kterou si pouštím ve chvílích, kdy je mi nejhůř, a ručně kreslená mapa, co mi dal před svým odchodem Noe. Ta pro mě znamená nejvíc. Představuje naději a bez naděje bych sotva dokázala byť jen dýchat. Těsně před zničeným mostem vedoucím nad železničními kolejemi si sednu na obrubník a dopřeju svým unaveným nohám krátkou úlevu. Nemám kam spěchat. Už ne.(str.9)

Miroslava Varáčková žije s manželem a dvěma syny v Trnavě. Napsala už celou řádku knih pro mladé. Mezi nejoblíbenější příběhy Prežila som svet nebo Tri kroky do pekla.

Název: Adaptace

Autor: Miroslava Varáčková

Překlad: Jan Hanzlík

Nakladatelství: Slovart

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2016

Vydání: 1

Počet stran: 264

ISBN: 978-80-7529-050-2