Recenze: Jonathan Stroud

• 

Vytvořeno 21. 11. 2016 1:00

Autor: Dagmar Sieberová

Od Jonathana Strouda, autora Bartimaeovy trilogie, se na českém trhu objevila nová knižní série Lockwood a spol. Příběh zavádí čtenáře do Anglie, kde někteří zemřelí nenašli klid a po večerech se vrací na svět, aby ohrožovali obyvatelstvo. Lidé ale nejsou bezbranní, některé děti mohou duchy spatřit a bojovat proti nim. A takovými bojovníky jsou i zaměstnanci nezávislé agentury Lockwood a spol. Kniha Šeptající lebka popisuje další případ této agentury.

Kniha Šeptající lebka je druhým dílem série Lockwood a spol. Agenti se snaží vypořádat s Problémem (jak je nazývána přítomnost duchů) pomocí svých Talentů, jako jsou například Zrak (agent vidí přízraky) či Sluch (slyší duchy). Pokud dochází k tělesnému kontaktu s duchem, může postižená osoba zemřít. Talent se v průběhu dospívání ztrácí, proto duchům mohou čelit pouze děti. Agentura se stále snaží vydobýt si věhlas mezi zaběhnutými londýnskými agenturami, po zdařile vyřešeném případu (popisovaném v první knížce) dostávají Anthony Lockwood, Lucy Carlyleová a George Cubbins víc zakázek. Tito tři jmenovaní jsou jedinými zaměstnanci nadějné agentury Lockwood a spol., kterou (jak si můžete domyslet) založil právě Lockwood v domě své rodiny. 

Ačkoliv se agentura tří hlavních hrdinů stala známější, stále bojuje o své místo. Při vyklízecích pracích na hřbitově dojde k odkrytí hrobu, ve kterém třímá mrtvola zrcadlo. Pokud do tohoto zrcadla člověk pohlédne, zemře. Artefakt se ale ztratí a do vyšetřování případu je mimo agenturu Lockwood a spol. povolán i tým z věhlasné agentury Fittesové. Začíná souboj s časem. Týmy soutěží o to, kdo první odhalí původ ztraceného zrcadla a jeho umístění a vyřeší tím celý případ. Hledání zrcadla ale není jednoduché a agenti se dostávají do ohrožení života.

S bázní a hanou přiznávám – jsem strašpytel, proto se vyhýbám duchařské tématice. Autorův styl jsem si oblíbila již v Bartimaeově trilogii, a tak jsem po jeho nové knize sáhla i přes svůj odpor k duchům. S radostí musím konstatovat, že se přemáhání vyplatilo. Šeptající lebka mě okouzlila. Peripetie tří hrdinů líčí Lucy v ich-formě, své okolí popisuje kriticky a ona sama a její kolegové Lockwood a George nejsou líčeni jako zářní hrdinové, ale postavy z masa a kostí, které mají své problémy a úchylky. Tak například George by měl víc času věnovat osobní hygieně a Lockwood je okouzlující optimista, který většinou podcení situaci. Lucy popisuje svůj vzhled tuctově a odmítá si přiznat jisté city k Lockwoodovi. O očividnosti její přízně se dočteme z Georgovy narážky. Postavy se mezi sebou špičkují a hádají, dopouštějí se chyb, ale Lockwood se vždy snaží situaci uklidnit. Krátce řečeno – hlavní charaktery jsou sympatické.

Vedle hlavní dějové linie, ve které se pátrá po zrcadle, je i naznačena vedlejší, která se nejspíš stane hlavní v dalších dílech. Konec příběhu je (jako u prvního dílu) předehrou k další knize. Nutno říct, že autor chystá vskutku zajímavé vějičky na čtenáře. 

Poslední stránky knihy jsou věnovány slovníčku, ve kterém jsou informace o jednotlivých typech strašidel, ale i zbraních, které mají k dispozici agenti v boji s Problémem. Stroudův systém duchů a jejich hierarchie jsou propracované. 

Tuto knihu mohu rozhodně doporučit fanouškům fantasy a duchařské tématiky, ačkoliv popisované nadpřirozeno vám nezpůsobí bezesné noci. Kniha je velice čtivá a charaktery hrdinů sympatické. Přes všechny své klady knižní série Lockwood a spol. nezískala mnoho čtenářů a byla proto pozastavena. Nezbývá nic jiného než doufat, že nakladatelství přehodnotí své plány.

Název knihy: Lockwood a spol. Šeptající lebka
Autor: Jonathan Stroud
Překlad: Petra Diestlerová
Nakladatelství: Knižní klub
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2015
Vydání: 1.
Počet stran: 504
ISBN: 978-80-242-4996-4