Recenze: Marta Davouze – Loď v Bretani

• 

Vytvořeno 8. 3. 2017 1:00

Autor: Lucie Šimková

Kniha Dům v Bretani, která vyšla v roce 2013, se u čtenářů dočkala velkého ohlasu a získala si spoustu věrných fanoušků. A protože jejich touha po obrázcích z Bretaně byla skutečně velká, sepsala paní Marta Davouze další příběhy nejen z tohoto překrásného a divokého koutu Francie. V roce 2016 vyšla kniha Loď v Bretani.

 

Loď v Bretani na první knihu volně navazuje dalšími zážitky paní Marty Davouze a jejího manžela, které se jim přihodily nejen ve Francii, ale také třeba v Itálii, na Korsice či během pravidelných pobytů ve spisovatelčině rodné Praze. A jak už název knihy napovídá, bude se vše točit převážně kolem lodí a cestování a všeho, co tento česko-francouzský pár s přáteli a rodinou na cestách potkalo. A že z toho často vycházejí historky až neuvěřitelné! Takové, ve kterých čekáte, že vám je budou vyprávět vaše dvacetileté děti, ne postarší elegantní a šarmantní dáma. Ale právě to je na každé kapitole tak sympatické – neutuchající chuť do života, odvaha vrhat se do něj zas a znova po hlavě a radost z každého nového dne, přestože situace, ve kterých se vypravěčka zrovna ocitla, nemusí být pokaždé růžové.

Jednotlivé kapitoly na sebe nenavazují, můžete tedy začít číst od začátku, uprostřed, nebo i od konce. Pokud vás některá z kapitol obzvlášť okouzlí, můžete si ji číst stále znovu, aniž byste ztratili souvislosti. Můžete si tak kdykoliv přečíst o dobrodružné jízdě jaguárem z letiště, o napínavém hledání manžela a jeho přítele v ranní mlze. Pro Loď v Bretani, stejně jako pro její předchůdkyni, je typické, že i zdánlivě běžné každodenní starosti získávají status neobyčejných zážitků s puncem neopakovatelného dobrodružství. Ať už jsou to mikro příběhy o paních na úklid, o honbě za ukradeným autem či historka o počítání jizev a roztříštěném lokti.

Loď v Bretani určitě čtenáře nadchne svou jednoduchou koncepcí. Jako by autorka názvem kapitoly pokaždé nahodila téma a pak už jen sypala příhody z rukávu. Dokáže tak pro čtenáře navodit uvolněnou a příjemnou atmosféru, až mu připadá, jako by seděl u skleničky vína a jen tak si povídal s přáteli. Stačí malý detail, který stočí vyprávění o rodině manžela ke vzpomínkám na taneční, na přespávání u babičky s tetičkou, na jejich společné hádky, srovnávání se s náhodnými kolemjdoucími, z povídání o rodině a popisování dědických sporů o pozemky dokáže autorka ladně přeskočit na přirovnání manželova otce k Hermannu Kafkovi a jedním dechem popíše atmosféru maloměsta, na kterém žije manželova maminka… A tak dál, až najednou je jedna ze vzpomínek pro každou kapitolu poslední. Ale kdyby autorka chtěla, mohla by snad pokračovat dál a dál, až do nekonečna. Je to nepřeberná studnice asociací, krásných, humorných a laskavých. Navazuje tím na vypravěče typu doktora Vlacha z Jirotkova Saturnina:

Neočekávané proslovy doktora Vlacha někdy způsobí, že kapitola začínající pojednáním o kriminalistice, skončí pojednáním o kriminalistice, ačkoliv se v ní stále mluvilo o chytání pstruhů. [1]

Přesně takoví vypravěči stále vábí čtenáře a nikdy se jejich příběhy neomrzí – pábitelé, v jejichž slovech je ukryta prostá radost z vyprávění a z předávání historek a nakonec je v tom všem i kus umění žít. A možná právě v umění vyprávět všední věci jako nevšední zážitky tkví úspěch první knihy, kterou bude jistě tato druhá následovat.

[1] JIROTKA, Zdeněk. Saturnin. Vyd. 14. Praha: Český spisovatel, 1995, 368 s. ISBN 80-202-0468-7

Název: Loď v Bretani
Autor: DAVOUZE, Marta
Vydavatelství: Mladá fronta
Vydání: 1.
Rok: 2016
Místo vydání: Praha
Stran: 240
ISBN 978-80-204-4185-0