Recenze: Renáta Fučíková – Shakespeare

• 

Vytvořeno 27. 3. 2017 2:00

Autor: Tereza Kinovičová

Oslava loňských narozenin slavného alžbětinského dramatika se notně protáhla. Zkraje letošního roku nakladatelství Vyšehrad pokřtilo knihu se „skromným“ názvem Shakespeare. Je určena především mladým čtenářům a tomu účelu odpovídá její pojetí.  Do objemného svazku se vešlo dvanáct nejznámějších Shakespearových her, které převyprávěla spisovatelka a ilustrátorka Renáta Fučíková, uspořádala je chronologicky, zasadila do historických souvislostí a obohatila svými ilustracemi.

 

Shakespearovy veselohry nepřestávají rozveselovat divadelní obecenstvo, ve své době musely být však doslova k popukání. Herci se tehdy mohli stát jen chlapci a mladí muži, ženy si v Anglii na svoji příležitost musely počkat ještě několik desetiletí. Ženské role tedy představovali chlapci nebo muži s parukou a vrstvou líčidla, a když se hrdinka vydávala za muže třeba jako Rosalinda, docházelo k jakýmsi převlekům na druhou.

Přestože Shakespearovo dílo snad nikdy nebylo populárnější než je tomu dnes, obsah her starých bezmála čtyři století nemusí být dnešnímu čtenáři či divákovi srozumitelný nebo může být chápán zkresleně. Porozumět Shakespearovým příběhům bez znalostí dobových reálií je složité, ne-li nemožné. Tady se ocitá na tenkém ledě nejeden dospělý, natož školní dítko. Renáta Fučíková proto podnikla historický exkurz. Z krátkého poutavého vyprávění, jež doplňuje jednotlivé parafráze příběhů, se dozvíme, jak to bylo se šesti ženami Jindřicha VIII., o intrikách mezi panovníky a krvavých převratech, o příkořích, která museli Židé v Anglii snášet, i to, že alžbětinské době vděčíme za nošení podpatků, proč se začal pěstovat v 16. století v Anglii chmel nebo jak se tehdy bránili nákaze dýmějovým morem.

Na rozdíl od mnoha autorů Shakespearově tvorbě nedominuje jediná hra. Pro někoho je tou vyvolenou z nejméně třech tuctů her Romeo a Julie, pro jiného Hamlet, dalšího učaroval Král Lear (ten by nejspíš vyhrál u Jana Wericha). Kdyby se bývalo našlo v knize místo i pro historická dramata, jistě by nechyběl Richard III. a Julius Caesar. V časové souslednosti her je možné vysledovat jistý vývoj v tvorbě slavného dramatika a jeho postav. Od raných veseloher a her psaných na zakázku se přeneseme k pozdějším tragédiím. Od prostořeké Kateřiny přes postavy nadpřirozené k Hamletovi a králi Learovi. Kapitoly věnované jednotlivým dramatům jsou přehledně uspořádané, vlastní převyprávění jsou rozčleněna do malých úseků, předchází jim úvod, následuje závěr, jsou také opatřena kratičkým prologem. Aby zůstala dramatikovi nablízku a příběhy byly autentické, výsostné místo v každém převyprávění autorka ponechala jednomu nebo dvěma klíčovým monologům, případně dialogu. Zvolila k tomu překlad Jiřího Joska, který je spolu s Martinem Hilským považován za dvorního překladatele Williama Shakespeara a uznávaného znalce jeho díla.

Shakespearovo jméno již samo o sobě dělá knihu atraktivní. Největší přidanou hodnotou k věhlasnému jménu je v tomto případě výtvarný doprovod. Na čtyři sta kreseb se stalo organickou součástí nadčasových příběhů a vyprávění o renesanční Anglii. Text i výtvarnou podobu volila autorka adekvátně k věku čtenáře tak, aby ho ilustrace vedly textem, probudily jeho představivost, podnítily zájem a zvídavost. Zprostředkovat Shakespearovo dílo mladému publiku je ušlechtilý nápad a nesnadný úkol. Jeho realizace se dostala do povolaných a talentovaných rukou. Renáta Fučíková přistupuje ke čtenáři citlivě, přitom se mu nepodbízí ani ho nepodceňuje. V mimořádné symbióze textu a ilustrací vdechla knize nenapodobitelné kouzlo a naplnila funkci zábavnou, naučnou i estetickou.

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR jako první svazek zamýšlené edice Největší dramatici.