Recenze: Pierce Brown – Rudý úsvit

• 

Vytvořeno 7. 4. 2017 2:00

Autor: Dagmar Sieberová

Další dystopie pro mladé čtenáře spatřila světlo světa. Pierce Brown představuje ve své knize Rudý úsvit budoucnost, ve které si lidstvo podmaňuje sluneční soustavu. Efektivní kolonizace vyžaduje stabilní společnost, které je dosaženo kastovním systémem. Darrow, mladík z nejnižší kasty, se lopotí pro velkou ideu, která se ukáže být lží. Pokud chce vyvést svůj lid z podzemí, musí se stát členem nejvyšší kasty a změnit politický řád.

 

Šestnáctiletý Darrow patří ke kastě Rudých, která z podzemí Marsu získává helium-3, potřebné pro vytvoření atmosféry na čtvrté planetě sluneční soustavy. Za mnoho generací by měl být Mars konečně obyvatelný. Darrow plnil svůj úkol svědomitě a bez reptání do té doby, než jeho žena Eo byla za porušení řádu Společnosti oběšená. Čerstvý vdovec se rozhodne manželku následovat, ale rebelská organizace Synové Aréa má s odsouzencem jiné plány. Pod jejími křídly opouští podzemí Marsu s jediným cílem – má se stát členem nejvyšší kasty Zlatých a změnit systém. Nejdříve ale musí projít Institutem, školou pro nejlepší Zlaté.

Začátek knihy má prudký spád. Jakmile se ale hlavní hrdina vyškrábal z podzemí planety, tempo se zpomalilo. Konec je akční, leč stručný. Darrow zvolí směr, kterým se budou jeho kroky ubírat po Institutu. Žádná hlubší reflexe událostí se nekoná. Stručně jsou odbyté i emoce. V patřičné chvíli si vzpomene na svou manželku, občas se utvrdí ve svém cíli, ale jinak se plně soustředí na události ve škole.

V knize, zejména pak co se Institutu týká, je patrná inspirace antikou. Jednotlivé koleje nesou jména římských božstev. Pamatováno je i na řeckou Spartu. V nejvyšší kastě se taktéž dbá o zachování vysoké fyzické zdatnosti a nebojí se za tímto účelem ztratit mladé Zlaté. Představa moderní společnosti tak kontrastuje se školou, která má budoucí elitu zocelit středověkými podmínkami a násilím. Žáci pletichaří a chystají léčky nejen protivníkům, ale i spojencům. Primárním úkolem není zraňování a vraždění spolužáků, nicméně morální hodnoty jdou leckdy stranou a například uříznuté ucho se stává mírným výchovným prostředkem.

Vzhledem ke své situaci mluví postavy leckdy vulgárně. S Rudými se život nemazlil a s tím korespondují i obhroublé dialogy. V přítomnosti Zlatých se ale hlavní hrdina musí vyjadřovat vybíravěji. Kniha ostatně zprostředkovává poselství, že slova jsou důležitá. A tak i vulgarismus, který používají Rudí, nesmí zaznít z úst Zlatého, jinak by mohl být Darrow odhalen.

Darrow se i přes omezení zvládá špičkovat se svými kolegy a dialogy je radost číst. Mladík úspěšně zapadne do kolektivu a v Institutu se mu daří, snad až příliš. Nicméně kniha kritizuje nadřazenost lidí nad jinými. Jak lépe doložit nadbytečnost dělení osob, než příkladem, kdy se mladík z nejnižší vyznamená v kastě nejvyšší.

Brownův příběh je propracovaný. Patnáct kast se od sebe dělí například barvou vlasů, duhovek, značek na záprstí, ale i tělesnou konstrukcí či implantáty v mozku. Aby nebylo nevraživosti málo, tak se jednotlivé třídy dělí na další skupiny. Dle rozdílných úkolů se členové jednotlivých kast dožívají různého věku. Darrow už ve třinácti letech nastoupil do práce a v šestnácti se oženil. Za těchto podmínek pro něj čtyřicet let představuje vysoký věk. Kasty drží vláda pod kontrolou díky závislostem. Rudí například podléhají alkoholu, nebouří se a nezpochybňují dané struktury, hlavně když mají co pít.

Kniha představuje společnost, která dobývá hvězdy, neštítí se ale utlačovat jiné občany a sebrat jim právo na život na povrchu planety. Rudý úsvit je čtivé a vtipné (leč mírně násilné) dílo, ve kterém čtenář pozoruje přerod ubožáka na bojovníka. Darrow odkládá emoce a jde přes mrtvoly za svým cílem změnit společenský řád. Jak bude úspěšný, to zjistí čtenář v dalších dílech.