Recenze: Kiera Cass – Siréna

• 

Vytvořeno 17. 5. 2017 1:00

Autor: Dagmar Garciová

Bájné sirény byly krásné, ale také ničivé. Jejich hlas lákal vše živé do mořských hlubin, ze již kterých nebylo návratu. Kiera Cass vdechla život příběhu, který vypráví o sirénách, ale především o síle lásky.

 

Kahlen se plavila po oceánu se svou rodinou, ale jejich loď byla předurčena k záhubě. Zpěv sirén lákal do vod Oceánu, kde čekala smrt. Jediná Kahlen přežila, touha žít ji spasila. Oceán ji zachránil, ale pod podmínkou, že mu jako siréna bude po sto let sloužit. 

Když máte o tolik let života navíc, proč je nevyužít? Co třeba cestovat? Malovat? Flirtovat? Vše je povoleno, jestliže se nevyzradí tajemství sirén. V přítomnosti jiných lidí musí být sirény němé. Pokud by promluvily byť jen slůvko a upoutaly tak na sebe pozornost, Oceán by je umlčel navždy. 

Kahlen zbývá dvacet let služby, ale už ji to nebaví. Nedokáže přihlížet tomu, jak působí bolest a utrpení, jak maří mnohé lidské životy. Kahlen je velmi citlivá dívka s romantickou duší, ze všeho nejvíce touží po lásce. Jednoho dne se seznámí s Akinlim. Akinli je milý, komunikativní a velmi sympatický kluk. Kahlen se s ním potkává ve školní knihovně a prožije s ním skvělé rande. Ale má to jeden háček, siréna se nemůže zamilovat do člověka!

V knize se seznámíme s dívkami, které pocházejí z různých míst světa a odlišných rodinných poměrů a mají rozmanité zájmy. Poznáváme Elizabeth, Miaku, Aisling a nováčka ve službě Padmu. 

Oceán je v knize popisován jako otec sirén, jako rodič, kterému na dcerách záleží. Hýčká si je, povídá si s nimi a stará se o ně. Chce po nich pouze, aby mu svým zpěvem zajistily potravu, když dostane hlad. Kdo uslyší vábivý hlas sirény, utone. Když se siréna Oceánu vzepře nebo poruší daná pravidla, tak se Oceán postará o to, aby se to neopakovalo. Personifikace Oceánu je nápaditá a to, jak se snaží chápat lidi a naslouchá jejich myšlenkám, nám pomáhá nahlížet na něj v jasnějších barvách. Vše má prostě svůj řád. 

Všechno, co jsem teď chtěla, bylo dostat se z toho. Najít způsob, jak si vytvořit co nejtvrdší slupku, kterou by smutek ani bolest nepronikly. Potom, co jsem mluvila s Oceánem, jsem si ale nebyla jistá, jestli se mi něco takového podaří. Možná jsem odsouzená ke smutku po všechny zbývající dny. 

Řekl mi, ať žiju...

Nevěděla jsem, jak mu vysvětlit, že být naživu ještě neznamená skutečně žít. (s. 86)

Jméno Kiery Cass se u nás začalo skloňovat poté, co se na pultech knihkupectví objevila série Selekce, která si u náctiletých dívek získala značnou oblibu. Ze světa Selekce u nás vyšlo celkem už pět titulů. Dalším dílem Kiery Cass je Siréna a mnozí by ji pokládali za nejnovější autorčin počin. Siréně byl však vdechnut život ještě mnohem dříve, než America potkala prince Maxona. Kniha je autorčiným debutem a v originále vyšla v roce 2009. Bereme do rukou dílo, ve kterém autorka nalézala svůj styl psaní, aby ho v dalších knihách mohla vybrousit k dokonalosti. 

Pokud budete mít problém se na začátku pořádně začíst, hned to nevzdávejte. Po prvních sto stránkách vás kniha zaujme. Jedná se o velmi příjemné, milé čtení, u kterého si oddechnete a zapomenete na všechny starosti světa. Romantická dějová linka není přeslazená, naopak je podaná něžným způsobem. Co se mi opravdu líbilo, bylo zpracování mytologického tématu. Svět sirén byl v knize zdařile vykreslen a skrz průzkum Kahlen a jejích přítelkyň jsme se mohli dozvědět, jak byly sirény zobrazovány a jaké příběhy se o nich tradovaly. 

Ačkoli se jedná o autorčinu prvotinu, kniha si rozhodně neudělala ostudu, jen dokázala, že Kiera Cass umí psát a že už od začátku psala dobře a chytlavě. V tomto případě platí, že za krásnou obálkou se skrývá i okouzlující příběh.