Recenze: Sarah J. Maasová – Dvůr mlhy a hněvu

• 

Vytvořeno 15. 6. 2017 1:00

Autor: Dagmar Sieberová

Zavítejte už podruhé do kouzelného světa vil, ve kterém může mít i lidská dívka důležité místo. Nová knižní série úspěšné autorky Sarah J. Maasové Dvůr trnů a růží pokračuje knihou s názvem Dvůr mlhy a hněvu. Ačkoliv se Feyre může těšit na nekonečný život po boku svého milovaného Tamlina, radost nenalézá. Žije se jí obtížně s traumaty, výčitkami a novým vílím tělem. Navíc se zdá, že klid a mír nebude mít dlouhého trvání.

 

Feyre zlomila kletbu svého drahého, Amaratha zemřela v následujícím souboji a vladaři získali opět svou moc. Tamlin se vrací se svojí vysvoboditelkou domů. Ačkoliv tyranka zmizela z povrchu zemského, svoji přemožitelku stále pronásleduje ve vzpomínkách. Zdá se, že na Prythianu zavládl mír, ale je tomu skutečně tak? Má být Feyre hýčkanou paní Jarního dvora, či vytáhnout opět do boje? Kniha je plná zvratů, očekávaných i nečekaných, a nerada bych čtenáře připravila o překvapení tím, že bych líčila další události. 

Série Dvůr trnů a růží byla inspirovaná pohádkou Kráska a zvíře. Autorka tento motiv ale vyčerpala už v prvním díle a pokračování spočívá pouze na její představivosti. Tento díl má úctyhodných 664 stránek a já přistupovala ke knize s obavami, kolik prostoru dostane Feyřino zpytování svědomí a zda se příběh neztratí v emočních rozborech. Strachovala jsem se ale zbytečně. Dvůr mlhy a hněvu mě velice příjemně překvapil. Feyre se vskutku trápí kvůli událostem z prvního dílu, ale její emoční stav zapadá do příběhu a ovlivňuje jednání dalších postav.

Maasová pracuje na charakterech svých hrdinů, nabízí další střípky minulosti hlavních reků, které odůvodňují jejich chovaní. Představeny jsou prohřešky, ale i utrpení předešlých let a století. Postavy získávají hloubku a vymaňují se z jednoznačných škatulek dobra a zla. Prohloubení charakteru postav se mi zamlouvá, na druhou stranu autorka ospravedlňuje až příliš jednu postavu a vhání ji do utěšující ženské náruče. Na stránkách naleznete i podrobný popis tělesných radovánek. Kniha cílí na ženské čtenářky, a tak je hlavní hrdina pečující, starostlivý, trpí nočními můrami a roní slzy. A hlavně bezmezně miluje svou vyvolenou až na věky věků, a tomu dopomáhej Kotlík.

V knize jsou zajímavé detaily. Postavy se nedovolávají Boha, ale Kotlíku, který stvořil život. Ostatně Maasová představuje svět plný potenciálu. Na ostrově Prythianu je několik dvorů, které se od sebe liší. Feyre dle dohody uzavřené v prvním díle musí na chvíli opustit Jarní dvůr, autorka tím dostává prostor k vylíčení odlišností mezi jednotlivými oblastmi a jejich vladaři. A to je vedle Prythianu k mání ostrov Hybern a ještě celý kontinent. Nechme se překvapit, zda Maasová pošle hlavní hrdinku na cesty a bude tak moci vylíčit nové oblasti. 

Spisovatelčinu představivost lze obdivovat. Kromě popisu území používá motivy, které přetváří a dává jim nový význam. V díle se překvapivě střetnou i koncepty vlády, staromódní centralistický model proti inovativní roli vladaře jako ochránce, který se snaží zasadit o rovnost svého lidu. Aneb i mezi magickými tvory jsou třídní a genderové rozdíly. 

Příběh je psán v ich-formě, z Feyřina pohledu. Na konci ale nabízí svůj pohled na událost další postava, je tedy možné, že i v pokračování se budou jiné postavy svěřovat se svým vnímáním situace. 

Feyre se v tomto díle pohádkového konce nedočká. Dvůr mlhy a hněvu je pro mě lepší než první Dvůr trnů a růží, kniha je nabitá zvraty a akcí. Doufám, že autorka udrží podobné tempo do konce série, vyjít má ještě několik dílů. Možná i zde bude vydán nějaký prequel, postav se zajímavou minulostí je plná kniha. A mně nezbývá nic jiného, než se těšit na další díl.