Recenze: Pavel Bareš – Projekt Kronos

• 

Vytvořeno 1. 7. 2017 2:00

Autor: Lukáš Loužecký

Jako uragán vlétl do české fantastiky mladý autor Pavel Bareš se svým debutem Projekt Kronos. Přichází s opravdu dlouhým, přesto velice zajímavým urban sci-fi příběhem, který ve vás zanechá silné pocity.

 

Po třetí světové válce se svět nachází v troskách. Píše se rok 2052 a z civilizace zbylo pouze několik přeživších měst. Jedním z těch ústředních je Attiona City, které se skládá z prominentní horní části a spodního Downtownu, kde žijí ti méně šťastní. Ústřední roli zde hraje i drogový byznys, který kvete a tím ničí společnost. Navíc Downtown postihla i neléčitelná choroba, která velice rychle zabíjí.

To je opravdu kratičký úvod do celého příběhu. Sám autor se vyjádřil v tom smyslu, že hlavní roli zde hraje samotné město. A mně nezbývá, než s tímto tvrzením souhlasit. Popisy temných zákoutí a poválečných hrůz jsou natolik intenzivní, že vám v hlavě vytvoří jasné představy o tomto chmurném městě.

Přesto se v ději vyskytuje hned několik postav, u kterých budete často váhat, jaký mají vlastně význam. V úvodu i v samotné anotaci se setkáváme zejména s mladým chlapcem Jasonem, který zničehonic získal nadpřirozené schopnosti, stal se z něj tzv. Sehir. Tito jedinci mají nadání měnit realitu, vytvářet si vlastní ulice či zdi jen pomocí myšlenky a mnoho dalších talentů. Jason se snaží svým nadáním konat dobré skutky, potírat drogové bosse a celkově pomáhat potřebným. Prostě takový superhrdina. Jinak je to v jádru docela nesmělý a vystrašený kluk. Lehce si ho oblíbíte, přestože není zrovna ideál, navíc se postupem času začne měnit jeho povaha, protože si začne určité věci uvědomovat. V průběhu čtení se objeví ještě několik Sehirů, ale Jason je pro začátek nejdůležitější.

Nejdříve jsem si myslel, že právě Jason bude tou hlavní postavou. Avšak v průběhu času se pozvolna posunul na vedlejší kolej (alespoň podle mého názoru) a víc prostoru dostávají tzv. sirotkové. Jedná se o součást organizace, která má honit a likvidovat právě nebezpečné Sehiry. Největší prostor z těchto sirotků si získal Luco Scarpa, na první pohled nepříliš sympatický mladík. Ten se řadí do páté (nejsilnější) kategorie, kde už se cvičí Thomas, Nataly a Peter. Společně se snaží fungovat, poznávat a především trénovat na své budoucí povolání agentů. Autor se v těchto kapitolách daleko více propracovává k mezilidským vztahům a vytváří komplikované poměry.

Už tedy máme dvě skupiny – Sehiry a jejich pronásledovatele sirotky – a od nich se odvíjí jedna z ústředních dějových linií. Ale v knize jich najdete víc, rozhodně se nejedná o jednoduchý příběh. Co jiného taky čekat, když má kniha více než pětsetpadesát stran. Autor se snaží čtenářům představit celé město a s tím souvisí i velké množství postav i událostí. To může být pro někoho problém, protože se začne v ději lehce ztrácet. Zpětným pohledem mi děj připadá poměrně jednoduchý, lehce pochopitelný, jen to musíte vzít za ten správný konec.

A na co se ještě můžete těšit? Na řadu městských šarvátek, velkou porci nadpřirozena, drogové podsvětí i nějaký ten drsnější humor. Některé z postav občas velice slušně zahláškují, osobně se mi líbil zejména humor Nataly. Také musím vyzdvihnout útržky z novinových článků a další dokumenty, které se nacházejí na začátku každé kapitoly. Díky nim se můžete ještě hlouběji vcítit do děje.

Co říct k celkovému hodnocení? Jedná se o debut mladého autora, takže bych určitě vyzdvihl zajímavou komplexnost tohoto díla. Celý svět je promyšlen do sebemenších detailů a nabízí každému najít si v knize to své. Určitě se vám bude líbit alespoň nějaká postava nebo se zasmějete u některých hlášek. Závěr celého románu je částečně otevřený, takže se rozhodně můžete těšit na pokračování. A já jsem opravdu zvědavý, protože mě město Attiona City skutečně pohltilo. Doufám, že v noci neuslyším jeho tajemný hlas.