Recenze: Mariam Petrosjanová – Dům, ve kterém... Osm dní Šakala

• 

Vytvořeno 30. 7. 2017 0:00

Autor: Magdaléna Fiedlerová

Dům je více než jen šedou a fádní budovou na kraji města, která se ztrácí mezi okolními vysokými paneláky a zoufale potřebuje opravit. Za zdmi, v pokojích a na chodbách se odehrávají rozmanité a nepředstavitelné příběhy chlapců a děvčat, které v okolním světě nezažijete ani za celý váš život.

Už v prvním díle s titulem Smečka ze čtvrtého pokoje začal život zdejších obyvatel znepokojivě vybočovat ze zajetých kolejí a změnám ještě zdaleka není konec. Dlouhou dobu zde fungovaly uzavřené chlapecké skupiny, jež svoji strukturou a uspořádáním připomínaly bezmála smečky. Ale nyní se do těchto jednotlivých těles vrací děvčata, dlouhá léta zcela přehlížená. Jenže ani tato jistě příjemná změna nedokáže dostatečně zakrýt hrozbu, jež visí nad celým Domem. Den ukončení, kdy všichni budou muset odejít a čelit světu venku, se nebezpečně blíží. Kromě toho přichází i Nejdelší noc, po níž sotva něco zůstane jako dřív.

Smečka ze čtvrtého pokoje mě zanechala trochu na rozpacích. Líbila se mi, jsem absolutně nadšená, nebo to byl šílený propadák? Více než slova dobrá či špatná se na knihu hodí označená zvláštní a jedinečná ve svém žánru. Druhého dílu jsem se tedy stejnou měrou obávala, jako jsem se na něj těšila. Autorčin poněkud náročný, ale velmi nápaditý styl vyprávění jsem si už stihla oblíbit.

Děj se tentokrát zaměřuje na chlapce s přezdívkou Šakal, nebo také Tabákí. Osm kapitol přestavuje osm dní jeho pobytu v Domě, seznamuje nás s jeho způsobem vnímání okolního dění i s téměř nezastavitelným proudem myšlenek a úvah. Kniha se ale stejně jako první díl sestává z mnoha střípků a úlomků, takže Tabákího vyprávění doplňují různé další postavy a nechybí ani náhledy do minulých dob, kdy se skupiny v Domě teprve formovaly a většina chlapců měla jiné přezdívky, nebo zde ještě vůbec nebydlela. Příjemnou změnou je přítomnost děvčat, která se ve Smečce ze čtvrtého pokoje vůbec nevyskytovala.

Zřetelně doporučuji nenechávat si mezi jednotlivými částmi série příliš dlouhé časové rozestupy. Když jsem četla první díl, děj se mi zdál jako hromada naprosto náhodných útržků různých příběhů, celý Dům působil chaoticky a jakýkoliv smysl a řád jsem nenacházela téměř do posledních stran. Pokračování pro mě bylo o mnoho snazší. Správně naladěná na styl talentované Mariam Petrosjanové jsem si čtení Osmi dní Šakala užívala. Plně jsem vnímala odlišnou mentalitu zdejších dětí, jejich pocity a emoce i záchvěvy samotného Domu. I přestože je příběh stále velmi útržkovitý a poslepovaný, s mnoha vypravěči různých povah, nedělalo mi problém udržet tempo a neztratit přehled.

Do Osmi dní Šakala, vlastně do celé série se pouštějte pouze v případě, že jste ochotni věnovat jí dostatek času a plnou pozornost. Jedině tak ji můžete zcela pochopit, porozumět, vytvořit si celistvý obrázek a odnést si ze čtení pořádný zážitek.

Druhý díl je podle mého názoru snazší na pochopení i dějově pestřejší. Ačkoliv velkolepé finále se opět odehrálo příliš rychle a nenaplnilo má očekávání, je zde předzvěst něčeho opravdu velkého, co si pro nás autorka nechala do třetího dílu. Proto máte pádný důvod se těšit a nedočkavě vyhlížet závěr trilogie Prázdná hnízda.