Recenze: Stephanie Oakes – Posvátné lži Minnow Blyové

• 

Vytvořeno 4. 9. 2017 0:00

Autor: Zuzana Boháčová

Román pro dospívající s názvem Posvátné lži Minnow Blyové, oceněný porotou v soutěži The Golden Kite Awards, je prvotinou americké autorky Stephanie Oakesové. Ta v něm rozehrává příběh doslova grimmovský, je totiž do jisté míry inspirovaný pohádkou Bezruká dívka. A jak už napovídá sám název a potažmo i celá tvorba bratří Grimmů, rozhodně se nebude jednat o vyprávění na dobrou noc.

Sedmnáctiletá dívka Minnow se v důsledku tragických událostí ocitá v nápravném zařízení pro mladistvé. Je odsouzena na šest let pro ublížení na zdraví a jedině vzorné chování jí může zajistit podmínečné propuštění v den osmnáctých narozenin. Ale jak už děj naznačuje od první strany, Minnow utekla z mnohem horšího vězení, než do jakého se dostala.

Dvanáct let žila v naprosté izolaci hluboko v lesích, v Komunitě vedené božím poslem Prorokem, který ji společně s celou osadou udržoval ve jménu jakési podivné víry s pokřivenými pravidly daleko od civilizace. Mohla zůstat v bezpečí, kdyby slepě věřila Prorokovým slovům, kdyby sobě i jemu nezačala klást otázky, kdyby nepotkala Judea – chlapce žijícího v divočině za hranicemi osady…

Kniha je psána ich-formou a střídá se v ní přítomná linka s tou minulou. Vzpomínky Minnow se vynořují a zase mizí bez jakéhokoliv řádu a ne vždy na sebe chronologicky navazují. Prolínají se mezi sebou natolik, že se stírá rozdíl mezi tím, kdy si je hlavní hrdinka přehrává jenom ve své mysli, a kdy je vypráví detektivu Wilsonovi z FBI, který vyšetřuje požár v Komunitě a Prorokovu smrt…

Minnow je zvídavá a přemýšlivá dívka, která svůj úděl přijímá bez výraznějších emocí a občas natolik nezaujatě a s odstupem, jako by se jí probíhající události ani netýkaly. Navzdory hrůzám, které prožila, se nezdá být nějak výrazně psychicky poznamenaná. Není to postava, která by propadala sebelítosti. Zachovává si určitou dávku černého humoru, což je na ní sympatické. Prostředí vězení, doktor Wilson i spoluvězeňkyně Angela, se kterou se skamarádí, pro ni paradoxně představují šanci na nový život. Naučí se číst, začne se vzdělávat, utvářet si vlastní názory a pohledy na svět. Postupně se smiřuje i s nevítanými myšlenkami na svůj dosavadní život, které se snažila potlačovat. Je příjemné sledovat její vývoj a fandit jí. Ostatně o něj jde v knize především.

Co není v příběhu dotaženo, je pobyt Minnow v nápravném zařízení a celkově její návrat do moderní společnosti, ještě s tak zásadním handicapem. Na nové prostředí si zvyká neskutečně rychle, čtenář téměř nepozná, že víc jak desetiletí žila bez všech vymožeností současné doby. Podobně je to i s jejím tělesným postižením. Je sice brané jako fakt, ale kdyby se o něm nezmiňovala, skoro byste zapomněli, že jí od zápěstí chybí ruce. Vězení autorka přiřkla natolik přátelskou tvář, že až na pár situací vyznívá spíš jako internátní škola, kde víceméně všichni tvoří jednu velkou rodinu a ve světle minulých událostí se zdá být bezpečným přístavem naděje.

Oproti tomu části věnované Komunitě sklouzávají do hororu. Stále aktuální téma sekt se autorce povedlo zpracovat velmi věrohodně. Ukazuje, jak snadné je zmanipulovat člověka, zvláště je-li v životě nespokojený, a vzít mu jeho identitu. A ta moc jedince zfanatizovat dav jednající následně jako stádo ovcí vyvolává mrazení v zádech. Bezpodmínečné dodržování pravidel, mnohoženství, snižování žen na úroveň pouhého nástroje pro rozšiřování řad Komunity, nelítostné fyzické tresty, které zanechávají jizvy na těle i na duši. To vše směřuje k nevyhnutelnému. Dřív nebo později se totiž objeví někdo, kdo začne pochybovat… někdo jako Minnow. A následky budou fatální.

Autorčin styl psaní je věcný, s občasnými přirovnáními, které dokážou vyvolat lehkou nevolnost. Nepotřebuje sáhodlouhé popisy a líčení emocí, aby nastínila intimnost nebo bezútěšnost situace. Ani vykreslení první lásky, kterou Minnow prožívá, není zrovna standardní. Díky tomu nesklouzává k přehnanému dramatizování ani patosu, ale vzhledem k cílové skupině čtenářů to může způsobit, že se do děje nebudou schopni úplně položit a pocitově si ho prožít společně s hlavní hrdinkou. Hořkosladký konec působí vzhledem k ději přirozeně, přestože určitou nejednoznačností neuspokojí každého. Popírá však zajetá žánrová klišé a to je jeho velkým kladem.

Debut Stephanie Oakesové je znepokojivým příběhem o dívce, která ještě neměla možnost začít opravdu žít, ale osud už ji ocejchoval různými stigmaty. Určitě by snesl větší syrovost a temnost a hlubší rozpracování zmiňovaných částí. Stále je ale třeba mít na paměti, kdo je cílovým čtenářem. Přestože jsou některé prvky s ohledem na žánr zjednodušeny, jedná se o dílo, které ponouká k zamyšlení a rozhodně stojí za pozornost.

„… lidi jsou bez odpovědí prostě nespokojení a chtěj je, i kdyby byly špatný. Radši budem věřit lži než žít s otázkou, na kterou nikdy nebudem znát odpověď.“(str. 294)

Název knihy:  Posvátné lži Minnow Blyové
Autor: Stephanie Oakes
Překlad: Alžběta Kalinová
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2017
Vydání: 1
Počet stran: 367
ISBN 978-80-7577-027-1