Recenze: Sylvain Neuvel – Spící obři

• 

Vytvořeno 6. 12. 2017 0:00

Autor: Markéta Forejtová

Sylvain Neuvel je kanadský spisovatel, který svým debutem Spící obři pozdvihl sci-fi literaturu na zcela novou úroveň. Na čtenářském serveru Goodreads se kniha dokonce umístila mezi šesti nejlepšími tituly roku. Autor se totiž věnuje záhadě, která by mohla mít dopad na celé lidstvo…

Když se jedenáctiletá Rose poprvé projíždí na novém kole, spadne do podivné jámy. Ukáže se, že jde ve skutečnosti o krychlovitou místnost se záhadnými symboly na zdech, ve které leží obrovská kovová ruka. O sedmnáct let později vědci stále nejsou řešení záhady o nic blíž, a tak tento případ dostane do rukou nyní už vystudované fyzičce Rose. Stáří ruky se vzpírá přírodním zákonům a písmo je nerozluštitelné. Podaří se nakonec Rose a jejímu týmu zjistit, k jakému účelu ruka slouží a co znamenají záhadné znaky na zdech kolem ní?

Kniha se dělí na pět částí nazvaných podle různých částí těla. Děj graduje hned od začátku a čtenář si rozhodně nemůže dělat nároky na pomalý úvod do děje. Naopak vás čeká více než tři sta stran akce a napětí, přičemž jakmile se vyřeší jeden problém, hned ho nahradí další. Sylvain Neuvel napsal neuvěřitelně promyšlený román a čtenář nemá šanci odhadnout, co se stane na další stránce.

Překvapí vás jistě také způsob, kterým jsou Spící obři zpracovaní. Kniha obsahuje reporty z misí, deníkové zápisky a různé další dokumenty. Převážně se však děj odehrává prostřednictvím rozhovorů, které vede čtenářům neznámá postava. Ačkoli veškeré dokumenty nejsou příliš graficky zpracované, pravděpodobně vám usnadní čtení a díky této specifické formě máte také možnost lépe poznat hlavní postavy.

V celém příběhu totiž nenajdete jediný charakter, který by se choval předvídatelně. Nikdo zde není černobílý a každý může překvapit svými názory i činy. Najdeme tu šílenou vědkyni, sarkastickou pilotku i egoistického lingvistu. Každá postava je něčím zajímavá, proto si každý čtenář má možnost najít svého oblíbence.

S protagonisty se pojí také specifický humor a velká dávka ironie, která provází celou knihu a odlehčuje napětí a problémy, které hlavní hrdiny provází. Vypadá to, že sarkasmus je mateřským jazykem Sylvaina Neuvela, za to si zaslouží velkou poklonu – koneckonců rozesmát čtenáře hned potom, co umře jeho oblíbená postava, to je opravdu umění. A ano, v téhle knize postavy umírají. Často.

Kniha je ale výjimečná především svým hlavním tématem. Lidstvo totiž čeká objev, který ho může jistojistě zničit. Ačkoli ji Sylvain Neuvel pojal spíše umělecky, je taková hrozba reálná a vám z toho při čtení naskočí husí kůže. A právě skutečnost, že se autorovi podařilo skvěle vyobrazit reakce lidí na podobnou hrozbu, dělá ze Spících obrů tak nedocenitelný příběh.

Sečteno a podtrženo, tahle kniha má opravu něco do sebe. Každý si v ní najde to své, ať už to bude třeba skvělý humor, zajímavá forma nebo komplexní postava. A právě proto se Spící obři hodí i do knihovniček těch, kteří nejsou skalními fanoušky sci-fi. Mezi ně koneckonců nepatřím ani já, ale přesto tuto knihu řadím mezi nejlepší, co jsem letos četla.

Ukázka:
-Třeba nevím nic.
-No jistěže ne. Prostě jste jen tak náhodou zakopl o slova tittah a dhehméys, když jste luštil křížovky, a mně jste si zavolal o nápovědu, abych vám pomohl s tajenkou. Jak se řekne »připosranost« na devět písmen?
-Opatrnost.  (str. 242)

Název knihy: Spící obři 
Autor: Sylvain Neuvel
Překlad: Naďa Funioková
Nakladatelství: Knižní klub
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2017
Vydání: 1.
Počet stran: 354
ISBN: 978-80-242-5799-0