Recenze: Věra Fina – Velká máma

• 

Vytvořeno 15. 1. 2018 0:00

Autor: Radka Jakubíčková

Zobrazeno: 2807

Často se stává, že teprve rány osudu, které člověk nečeká, otevírají zrak, umocňují vnitřní sluch a posilují duši. Do té doby vnímáme ranní východ slunce jako něco samozřejmého, něco, co tady je a není potřeba se tím zabývat. O jedné z takových ran si můžeme přečíst v knize Velká máma autorky Věry Fina. Kniha však nepopisuje primárně bolest, nedívá se zpět – co jsem mohla, co jsem měla a proč zrovna já. Je plná naděje, lásky a povzbuzení pro každého čtenáře, kterému se dostane do ruky.

 

Věra Fina je velmi silná žena, která o sobě říká, že se dříve na svět dívala z mola jako modelka. Je však také především maminkou tří dětí. Jednoho dne byla tato "obyčejná máma" postavena před nemilou skutečnost, navštívila ji obávaná nemoc, rakovina. Měla před sebou nelehký úkol – přijmout fakt, že se této nemoci musí podívat zpříma do očí, projít nepříjemnou léčbou plnou bolesti a přehodnotit celý dosavadní život. Nyní se aktivně věnuje nejen rodině a knížkám, ale také navštěvuje onkologická oddělení a podílí se na různých programech, které pomáhají lidem, jež potřebují na své cestě podat pomocnou ruku, nabít mysl nadějí a potkat chápajícího člověka.

Kniha není koncipovaná jako lineární vypravování. Prolínají se v ní spletité toky myšlenek, které autorce probíhaly hlavou od chvíle, kdy se dozvěděla diagnózu, se vzpomínkami na dětství, mateřství a obyčejný život. Tato síť myšlenek je doplněna o laskavé fotografie samotné autorky a její vlastní spontánní básničky.

Vzpomínky jsou nosnými pilíři celého díla. Těžká situace, v níž se Věra Fina ocitla, ji donutila zastavit se a zamyslet se nad tím, co všechno nám život nabízí jako dar a za co často neumíme být vděční. Autorka spojuje pohled na čistý dětský svět nejmladší dcery s asociacemi na své vlastní dětství. Čtenář ovšem nedostává pouhé popisy babiččiny polévky, starého psacího stroje, odřených kolen či procházek v lese. Tyto autorčiny vzpomínky živě probouzejí ve čtenáři jeho vlastní dětský svět, který dávno upozadil za práci a uspěchaný digitální svět. Najednou se při četbě jako houby po dešti vybavují vlastní živé vzpomínky. Z knihy je cítit obava, na co budou vzpomínat dnešní děti. Autorka jistě nechce paušalizovat a odsuzovat, spíše poukazuje na chladný svět za displejem a současnou samotu v dětském pokoji, což každý člověk, jenž se narodil a vyrůstal v době bez mobilních telefonů, cítí jako alarm. Je jen a jen na rodičích, jak skloubí nevyhnutelnost střetu s digitální dobou a opravdové prožívání každého dne.

Fotografie samotné autorky příjemně doplňují text, zachycují detaily obyčejného života, které jsou ve skutečnosti vzácné a nevšední.

Další důležitou linií Velké mámy je myšlenka přesnosti Božího plánu, který v daném čase člověk nechápe a mnohdy jej jen s obtížemi přijímá. Když ho ale přijme, časem pochopí každý jeho nepostradatelný článek.

Věra Fina o svých knihách (Moje knížka, Máma, Velká máma) říká, že píše knihy s duší. S pokorou se kloním k tomuto názoru. Velká máma mluví k celé osobnosti a duši člověka, ale nezůstává jen u textu, ale pomocí hlubokých myšlenek, milých fotografií a vůní vzpomínek tvoří dokonalou pulsující symbiózu a po přečtení ještě dlouho zůstává čtenáři pod kůží.

A tak si tu tiše sedím, z koruny stromů jemně na zem dopadají těžké, barevné listy a slyším větu pana Vorlíčka, lékaře, který mi velmi pomohl se vrátit zpět do života. Větu: "...uvidíte, pak bude svět barevnější a vůně bude intenzivnější..."
Všechno má záhy větší cenu, když to ztrácíte. (Str. 94)

 

Název: Velká máma
Autor: Věra Fina
Nakladatelství: Petr Fina
Rok vydání: 2016
Vydání: 1
Počet stran: 208
ISBN: 978-80-260-9577-4