Recenze: Petra Soukupová – Nejlepší pro všechny

• 

Vytvořeno 26. 1. 2018 0:00

Autor: Aneta Trnová

Nová kniha Petry Soukupové, která nese název Nejlepší pro všechny, zachycuje neúplnou rodinu, vypjaté vztahy a ohromnou bezcitnost, kterou dokáže projevit zdánlivě nevinné dítě. Ačkoliv jsou všechny postavy knihy poněkud sebestředné a sobecké, snaží se jednat tak, jak je to podle nich správné. Chtějí pro všechny to nejlepší. Problém je v tom, že každý z nich si to nejlepší představuje trochu jinak.

Petra Soukupová nabízí čtenáři pohled na stejné situace hned ze tří úhlů. Seznamuje nás s Hanou, mladou svobodnou matkou, která si neví rady nejen s vlastním životem, ale ani se svým desetiletým synem Viktorem, který jí začíná přerůstat přes hlavu. Jako nadějná herečka dostane pracovní nabídku, která se neodmítá. A tak musí jednat, musí si uspořádat život,  ale to nezvládne sama. Rozhodne se proto poslat Viktora k matce Evě, která si ostatně myslí, že tak to bude nejlepší. Eva je postarší žena, která po smrti manžela pociťuje zvláštní prázdnotu. To se má ale změnit, jen co se k ní nastěhuje její milovaný vnuk. A co ten ostatně na to? Protestuje, ovšem je ochoten smířit se s celou situací za podmínky, že bude mít u babičky dostatečně silný signál wifi. Samozřejmě.

Díky tomu, že se vypravěči střídají, příběh příjemně plyne a nepůsobí monotónním dojmem. Jazyk knihy je úsečný, bez zbytečných kudrlinek a básnických figur. Petra Soukupová dokázala naprosto realistickým způsobem zprostředkovat čtenáři myšlení dítěte, jeho zjednodušené vnímání světa. Zároveň také ukazuje, jak bezcitné a sobecké umí děti být. Autentičnost získává Viktor také díky jazyku, který používá, je nespisovný, plný anglicismů, které jsou pro dnešní mladou generaci typické.

Autorka vykreslila výborným způsobem život na české vesnici. Všichni se zajímají o všechny, ale předstírají, že tomu tak není. Zásadní je vycházet se sousedy dobře, člověk tam musí žít. Tak hlavně nevybočovat!

Ukázka z knihy:

Kniha Nejlepší pro všechny volně navazuje na dětskou detektivku Kdo zabil Snížka, která vyšla nedávno. Knihy pojí podobná grafická úprava a společné postavy.

Nebo: v druhý třídě máme napsat něco o svojí rodině

Moje rodina je mamka Hana. Je herečka a hraje v divadle a trochu v televizi. Pak mám babičku a dědu. Bydlí na vesnici. Děda rád spí a babička peče koláče. Mám ještě tetu a strejdu a dvě sestřenice, ale jsou to holky, mimina.  Chtěl bych zvíře, ale už mi umřeli dva křečky, tak mamka už zvíře nechce. Tátu mám, ale není s náma. Má jinou paní a malý děti, a mně to nevadí. Není moje rodina.

Hezký, řekne mamka tak, jako by říkala pavouk.

Vadí ti, že chci pořád zvíře?

To taky. Ten minulej umřel, protožes na něj zapomněl.

Ty taky!

Můj křeček to nebyl, truhlíku.

Neříkej mi truhlíku.

No jo.

Mlčíme.

Spíš tam příště o tátovi nepiš nic. (str. 8)