Recenze: Milan Vranka – Ztraceni na Everestu

• 

Vytvořeno 20. 2. 2018 0:00

Autor: Daniela Slouková Recová

Když v roce 1953 dvojice Edmund Hillary a Tenzing Norgay vystoupila na vrchol Everestu, dalo se očekávat, že jejich výkon bude inspirovat další horolezce.  Těžko však tušili, že se z cíle, kterého byl dříve hoden jen horolezec s velkým H, stane předmět masové turistiky. Dnes na vrchol střechy světa míří davy lidí, kteří jsou často horskými vůdci nahoru málem vyneseni.  To vše za asistence rozsáhlého týmu šerpů fixujících téměř celou cestu. Pojďme se s knihou Milana Vranky vrátit do doby, kdy Everestu ještě nekralovaly komerční expedice a úspěchu dosáhl jen ten, kdo byl výborně připravený fyzicky i psychicky.

 

Píše se rok 1988. Vrchol Everestu byl dobyt už nesčetněkrát a už nejde o to dostat se nahoru, ale otázkou je spíš kudy a jakým stylem. Většina horolezců dnes upřednostňuje tzv. alpský styl, což tenkrát bylo spíše výjimkou vzbuzující obdiv. Když se čtveřice československých horolezců rozhodla vylézt nahoru právě tímto stylem a zřídka používanou jihozápadní stěnou, celý horolezecký svět mluvil o senzaci. A zároveň žil obavami, jestli se tento riskantní podnik povede. Každý ví, že výstupem na vrchol dobrodružství teprve začíná a o úspěchu expedice lze mluvit až po návratu členů do základního tábora. Název knihy Ztraceni na Everestu je výmluvný … Nikdo ze čtveřice se už dolů nevrátil a nikdo také neví, co bylo příčinou tragédie. Kde se stala chyba?

Milan Vranka se za pomoci informací z několika zdrojů snaží o rekonstrukci událostí, které předcházely osudnému výstupu, podstatnou část knihy tvoří i reakce odborné veřejnosti z řad horolezců. Závěr knihy patří medailonkům všech čtyř horolezců, kteří jsou dosud ztraceni na Everestu a jejichž těla už asi nikdo nikdy nenajde.

Fiala: „Navrhni mu, že jim půjdete naproti, ať za každou cenu sestoupí až do kotle! I noc ve čtyřce je špatná, ať už tam stany jsou, nebo ne. Je to ve výšce osm tisíc a byla by to už čtvrtá noc v té výšce. Je potřeba, aby sestoupili do kotle, po fixech by to neměl být problém. Protože únava je svádí, aby zalehli do spacáků – fajn, už máme spacáky, už jsme v bezpečí, ale pro organismus to bude kruté. Až se dostanou k fixům, ať se přemůžou. Řekněte jim, že jim půjdete naproti až na začátek fixů a tam se o ně postaráte. Přesvědč je za každou cenu, že i když v noci, ale musí jít co nejníže! Už příliš dlouho jsou ve výšce nad 8000 metrů.“

Autor první část knihy zpracovává jako vyprávění, které prokládá skutečnými úryvky z deníků zúčastněných, dopisů, které psali domů, a přepisem hovorů z vysílačky. Tato část se čte nejlépe. Děj se stupňuje a je prostý zbytečných zdlouhavých popisů, které by ho nikam neposunovaly. Čtenář je udržovaný v napětí a i když ví, že mise byla neúspěšná, prahne po dalších informacích, které dohromady sestaví věrný obraz posledních hodin čtveřice ve stěně.

Slabší místo pak představuje kapitola shrnující následné komentáře, které proběhly médii, tiskem a mezi odbornou veřejností.  Pro čtenáře už není tolik zajímavý odborný rozbor diskuze, jestli je lepší alpský nebo expediční styl, že došlo k zákazu expedicí do Himaláje, apod. Při čtení těchto komentářů a úvah vytane na mysli staré známé: Po bitvě každý generál.  Diskuze odborné veřejnosti jistě byla na místě, ale trochu kazí dojem získaný při čtení první části. Čtenář si chce v mysli uchovat své hrdiny a ne zpětně hledat, kde kdo jakou udělal chybu.

Dalším malým mínusem je absence mapky nebo nákresu na začátku knihy. Ne každý si zpaměti vybaví mapu Everestu a okolí. Kudy vede klasická cesta a jak rozdílná byla varianta, kterou se rozhodla vystoupat naše čtveřice. Mapku čtenář posléze objeví, ale až v samém závěru knihy v poslední obrazové příloze.  Kdyby byla, byť černobíle, vložena na začátku textu, věci by to jenom prospělo.

Ztraceni na Everestu  lze určitě doporučit všem, kteří se zajímají o problematiku horolezectví. Starším čtenářům osvěží tragédii, která se stala před třiceti lety, a pro mladší to bezesporu budou nové informace.

Perlička na závěr pro zkušené čtenáře titulů s horolezeckou tematikou a nadšence do filmů o horolezcích. Expedice, které se kniha věnuje, byla koncipována jako československo – novozélandská, kdy za Nový Zéland byl jednou z hlavních postav Rob Hall. Není vám toto jméno povědomé?