Recenze: Robert Bryndza – Temné hlubiny

• 

Vytvořeno 14. 3. 2018 1:00

Autor: Jolana Hlušičková

Třetí případ inspektorky Eriky Fosterové dostal název Temné hlubiny a nedávno ho vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s. Autorem je Robert Bryndza, který se stále více dostává do povědomí nejenom českých čtenářů kriminálních thrillerů. Zdá se, že se objevil další ze spisovatelů, kdo dokáže narušit drtivou převahu severských autorů v této literární disciplíně. A tak se nám nejspíše bude hodit pár informací o této stoupající hvězdě: Bryndza vystudoval prestižní Guilford School of Acting  v Londýně a v roce 2007 na sebe výrazně upozornil divadelní hrou Branko & Branka, kde také sám hrál. V kariéře scénáristy pokračoval v Los Angeles. Momentálně žije se svým slovenským manželem střídavě v Londýně a Nitře.

Třetí případ blonďaté policistky se slovenskými kořeny začíná ve chvíli, kdy se chystá uzavřít významnou kauzu spojenou s prodejem drog. Získala informaci, že by klíčový důkaz mohl být ukryt v zatopeném lomu na okraji Londýna. Nařídí jeho důkladné prohledání a k překvapení všech naleznou policisté v temných hlubinách kromě očekávaných důkazů také kostru malého dítěte. Později se prokáže, že se jedná o pozůstatky sedmileté dívky Jessicy Collinsové, jejíž zmizení před více než pětadvaceti lety nebylo dosud objasněno. Erika Fosterová ale nemůže příliš počítat s pomocí bývalé vyšetřovatelky Amandy Bakerové, ze které se po neúspěchu původního vyšetřování stala alkoholička. Musí se pokusit objevit důkazy nejenom v temných hlubinách minulosti, ale také proniknout do vztahů mezi členy rodiny Collinsových, protože zřejmě právě tam se může skrývat klíč k vysvětlení záhadného zmizení Jessicy.

Ani zdařilý přebal knihy nezachránil první dojem, který jsem si vytvořila po přečtení anotace. Zápletka spočívající v otevření starého případu a zejména představa mrtvého dítěte v lomu na mne nezapůsobily zrovna lákavě. A přidám-li k tomu velmi pomalý rozjezd, měla jsem pocit, že svou novou knihu autor zrovna ideálně nezpracoval. Ale jak příběh postupoval, uvědomovala jsem si, že Bryndza nenápadně nahazuje udičky, na které čtenáře chytí a nepustí. Nenechá ho knihu odložit, dokud se nedozví zápletku. Dokonce i nepříliš sympatická policistka Erika se postupem času jevila přijatelněji, zdálo se, že její maska ledové královny dostává trhliny.

V závěru jsem ocenila nápadité rozuzlení celého příběhu. Za pozitivní považuji také více dějových linií včetně Eričina „jiskření“ se dvěma kolegy, které se objevilo již při řešení minulých případů. A přestože se jedná o třetí případ šéfinspektorky Fosterové, není nutné znát předchozí děj, autor počítá i s variantou, že čtenář nečetl první dva díly, a průběžně vazby osvětluje.

Robert Bryndza si je evidentně vědom toho, že ženy všeobecně čtou více než muži. A své texty tomuto faktu přizpůsobuje. Přestože téma mrtvého dítěte není pro tuto cílovou skupinu vhodně zvolené, dokázal napsat text tak, že čtenářku neodradí. V daleko větším rozsahu se zabývá psychologií jednotlivých postav, více rozepisuje různé vztahové linie, dá se říci, že vytvořil ženský detektivní román. A v tom spočívá narůstající obliba tohoto autora zejména u čtenářek, dostávají dobrou detektivní zápletku zabalenou v ženském balení s růžovou mašlí. Drobnou výhradu bych však měla k tomu, že v každém díle se někdo pokusí Eriku zabít, to působí poněkud přehnaně.

S Erikou Fosterovou se zřejmě opět v dohledné době setkáme, Bryndza napsal už šest detektivních případů této policistky, a vzhledem k  úspěchu románu  Temné hlubiny  můžeme očekávat, že i ostatní brzy vyjdou v českém překladu. A pokud udrží laťku stejně vysoko jako v předchozích dílech, dá se předpokládat, že to opět bude řemeslně dobře zpracovaný oddechový příběh. A my – ženy – budeme doufat, že ledová královna Erika si nakonec jednoho ze svých nápadníků vybere. Nebo se objeví někdo třetí?