Recenze: Peter Wohlleben – Les – návod k použití

• 

Vytvořeno 18. 3. 2018 0:00

Autor: Ester Dobiášová

Les je nepřeberným zdrojem zážitků, vnitřního pohybu a tajemství. Alespoň tak na mě působí hojná publikační činnost německého lesníka a ochránce přírody Petera Wohllebena, kterého můžete znát jako autora bestselleru Tajný život stromů. V němčině vydal od roku 2016 už 16 knih a také na českém trhu vychází jedna kniha za druhou, do tisku letos zamíří již sedmý titul. Nejedná se o žádné tenké brožurky, rozsah stran se pohybuje mezi zhruba 150 a 250 stranami. Vtírá se otázka, jestli není Peter Wohlleben tak trošku grafoman? Říká něco nového, nebo se opakuje?

S těmito otázkami jsem otvírala jednu z jeho nejnovějších knih vydanou nakladatelstvím Kazda: Les – návod k použití. Pokud byste očekávali skladného praktického průvodce na toulky lesem, nejlépe s obrazovým doprovodem, byli byste zklamaní. Kniha vypadá formálně jako Tajný život stromů: formát A5, přes 200 stran, bez ilustrací, rozdělená na kapitoly jako Cestou necestou, Jak pozorovat zvěř, A zase klíšťata, Klíč k určování stromů – tak trochu jinak nebo Příruční slovník lesnický.

Právě z povolání lesníka a osobních zkušeností ze svého revíru autor vychází. Povolání, při kterém tráví v lese desítky hodin, dnů, měsíců až let. S takovým množstvím času, že může les detailně pozorovat, sžít se s ním, ale také vymýšlet aktivity, při kterých se zabaví: například stopovat různé druhy zvířat jako detektiv nebo pozorovat lupou malé živáčky na zemi jako želvušky nebo nosatce, kterým málokdo věnuje pozornost. Mimo to nás autor seznamuje, jak bychom právě díky malým tvorečkům mohli v lese přežít – stačí si s sebou zabalit pánev a olej.

Stejně jako v předchozích publikacích se Peter Wohlleben nevyhýbá problémům, kterým les a jeho obyvatelé musí čelit ze strany lidí, a zároveň se vypisuje ze své vlastní zkušenosti ze studentských let: „To, s čím jsem se setkal, se mým snům nepodobalo ani v nejmenším. Práce s těžkými stroji, které ničily lesní půdu, byla pouhou špičkou ledovce. Používání jedovatých kontaktních prostředků proti škůdcům, kácení těch nejstarších stromů (starých buků, které tolik miluju) – to vše se mi zdálo čím dál podivnější. Během studia mě učili, že jde výhradně o uchování zdraví lesů. Možná nad tím kroutíte hlavou, ale právě tohle dodnes věří tisíce studentů svým profesorům. Můj údiv nicméně přerostl v odpor a já nevěděl, jak mám s tímto postojem ještě několik dalších desetiletí pracovat." (str. 7) Naštěstí našel svoji vlastní cestu a může být inspirací dalším lesníkům i studentům, na které kniha také cílí.

Bohužel na rozdíl od Tajného života stromů působí Les – návod k použití méně soudržně a místy příliš upovídaně (například klíšťatům věnuje autor osm stran, stejně tak proměňující se hrozbě nákazy, kterou přenáší liška – aneb proč by bylo bývalo lepší se smířit se vzteklinou). Zdá se také, jako by byly kapitoly nahodile rozhozené, místo aby je autor tematicky sdružoval k sobě. Obrazový materiál by návodu jen prospěl.

Les – návod k použití dozajista stojí za přečtení především pro ty, kteří se chtějí více dozvědět o praktickém přístupu k lesu – ať už negativním ze strany dřevařských společností, některých lesníků a myslivců, tak aktivním ze strany pozorných návštěvníků. I přes své nedostatky je obohacující, a ať už Peter Wohlleben je grafoman nebo není, naštěstí má svým čtenářům co nabídnout.