Recenze: Eugen Liška – Stvoření

• 

Vytvořeno 21. 3. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

Psát o psychicky vyrovnaných lidech, trávících svůj život v poklidu, není zajímavé ani přínosné. To je jeden z důvodů, proč si čtenář někdy může myslet, že literární svět je zabydlen převážně blázny, potácejícími se mezi depresemi a bludy. Kniha Stvoření, kterou napsal Eugen Liška jr., rozhodně mezi taková díla patří.

Hlavní postavou knihy se stal desetiletý chlapec, kterému nikdo neřekne jinak než Čmelák. Žije ve vlastním světě, v němž se mísí realita s představami, evokovanými horory či různými historkami. Čmelákovo vnímání se na první pohled podobá představám hrdinů Fuksových knih, zejména chlapce z Pasáčka z doliny. I když se takové srovnání vnucuje a jsem si jistý, že na něj poukáže mnoho recenzentů, v Čmelákově chování je málo z naivní pasáčkovy nezkušenosti, pramenící z izolace od moderního světa. Čmelák chodí do školy, stýká se se svými vrstevníky, hranice, která jej odděluje od reality, pramení tedy odjinud. Zatímco Fuksův pasáček má šanci svět poznat a akceptovat, Čmelák je pro něj ztracen. 

Autor svého malého hrdinu nenechává ve vzduchoprázdnu, obklopuje ho lidmi, kteří jeho povahu ovlivnili. Matka, trávící čas od času nějakou dobu na psychiatrii, otec, na kterého vše doléhá neúnosným způsobem, sousedé, potýkající se s traumaty a neřešitelnými životními situacemi, postavy, jež stěží mohou obývat prostor mimo zdi psychiatrické léčebny. Nevíme nic o normálních lidech, s nimiž by Čmelák přicházel do styku, proto je vlastně jeho úchylka v daném prostřední zcela normální.

Velmi dobře se Eugenu Liškovi podařilo vystihnout neprobádaný prostor sklepa, táhnoucího se zdánlivě do nekonečna na všechny strany, spletité chodby, které se v chlapcově fantazii ztrácejí v temnu za hranicí, kam nedosáhne slabé světlo zaprášené žárovky. Hororové prostředí, vyvolávající strach i zvědavost.

Pohled do Čmelákova myšlení je sugestivní a čtenář se svým způsobem dokáže vžít do jeho touhy odstranit z okolí vše špatné a rušivé, i když velmi drastickým způsobem. Samozřejmě, toto pochopení se omezuje pouze na literární svět, v tom reálném by takové řešení těžko akceptoval. To znamená, že se ho autorovi podařilo vtáhnout do prostoru, v němž platí jiná pravidla a etické normy. Přesto zůstává chlapcova motivace nejasná, pokud čtenář pomine naznačenou dědičnou zátěž a prostředí, v němž Čmelák žije.

Autor se soustředí především na budování atmosféry, děj a akci ponechává na druhé koleji, čímž se hlásí k původní škole hororu. Vychází také z empirického pohledu na svět, preferujícího jakékoliv vysvětlení před snahou o zapojení na první pohled tajemné události do reálného světa. Napodobuje proces vzniku lidové balady, pohádky nebo městské legendy, žánrů, v nichž jde logika stranou. A čtenář se nechá rád unést do světa, v němž malý pes dokáže na posezení spořádat statného muže či ve kterém může člověk zabít, aby zajistil obecnou spravedlnost.