Recenze: Veronika Ageiwa – Deník japonské manželky

• 

Vytvořeno 25. 4. 2018 0:00

Autor: Klára Dvořáková

Kniha Deník japonské manželky vypráví příběh Veroniky, která se zamiluje do japonského spolužáka Kóty, po několika letech se za ním odstěhuje do Tokia a porodí mu syna. Přestěhováním do kulturně velice odlišné země s sebou přináší řadu výzev a změn, se kterými se Veronika musí vyrovnat. Brzy se ukáže, že i ty nejběžnější situace, jako například svatba, pohřeb či práce prodavačky v obchodě, mohou být diametrálně odlišné a pro Evropana naprosto nepochopitelné. A to se ještě nezmiňujeme o specifických zvycích, jež Evropa nezná – např. koupání se v lázních se svou tchyní bez oblečení apod. Aby však nebyl výčet odlišností tak jednostranný, nachází se v knize i několik vstupů od Kóty, jenž ukazuje i aspekty, které jsou nepochopitelné Japoncům – např. slavení vánočních svátků či odlišná skladba našeho jazyka.

 

Autorkou tohoto příběhu je česká spisovatelka a překladatelka Veronika Ageiwa, kterou čtenáři mohou znát např. z knihy Suši v duši vydané v roce 2012.

 

Hlavní hrdinkou Deníku japonské manželky je sama autorka Veronika, která čtenáře seznamuje se svými zážitky z počátku svého života v Japonsku. Veronika působí velice odvážně, tvrdohlavě a cílevědomě, protože jiné vlastnosti by asi neumožnily se poměrně rychle aklimatizovat v naprosto odlišné kultuře. Zároveň stylem, kterým je kniha napsána, vyjadřuje sklon k humoru, ve kterém se nebojí si udělat sama ze sebe legraci a odlehčit mnohdy nepříjemné situace na úřadech či v rodině.

 

Jak již samotný název napovídá, kniha je napsána ve formě deníku, jehož jednotlivé kapitoly jsou označeny nejen datem a letopočtem, ale také jménem, protože kromě Veroniky se v několika místech stává vypravěčem i její manžel Kóta. Deník pokrývá relativně dlouhou dobu – zhruba 15 let, tedy přibližně od roku 2003 až do současnosti. Jednotlivé „kapitoly” tvoří krátké zápisy, jejichž délka je obvykle okolo dvou až tří stránek. Autorka zároveň používá lehký jazyk s náznakem humoru, díky čemuž se příběh velice snadno čte a děj rychle ubíhá.

 

Deník japonské manželky je velice specifickou knihou, mezi jejíž klady bezesporu patří poněkud netradiční seznámení s japonskou kulturou. Je zde krásně vidět, že nejlépe jinou kulturu poznáme v každodenních situací, jako je např. seznámení s novou prací, rodinnými zvyky, jednání na nejrůznějších úřadech či chování lidí v hromadné dopravě.

 

Oproti tomu jistou nevýhodou u tohoto příběhu je, že spisovatelka se zaměřuje právě na výše zmíněné každodenní situace a oproti tomu značně opomíjí či spíše klouže po povrchu a nevysvětluje některé zajímavosti týkající se např. svátků, oděvu a dalších věcí, které běžného turistu zajímají podstatně více. Tyto tradice jsou zde sice zmíněny, ale spíše okrajově a dá se říci, že autorka trochu počítá s tím, že zvídavý čtenář si neznámé či hlouběji nepopsané pojmy sám dohledá a nastuduje.

 

Deník japonské manželky lze vřele doporučit čtenářům, kteří hledají odpočinkové čtení, v němž se mohou něco nového dozvědět. Zároveň je to kniha určená lidem zajímajícím se hlouběji o Japonsko, to především z pohledu běžného života, kterému se většinou odborné knihy či cestopisy nevěnují. Oproti tomu knihu nelze doporučit čtenářům kteří se chtějí dozvědět více o japonské kultuře, historii či zvycích, protože v tomto případě klouže kniha opravdu pouze po povrchu.