Recenze: Štěpánka Saadouni – České záhady

• 

Vytvořeno 25. 5. 2018 0:00

Autor: Jiří Lojín

Dávno pryč jsou doby, kdy jediným zdrojem informací o nevysvětlitelných jevech byla kniha Vzpomínky na budoucnost Ericha von Dänikena. Po roce 1989 nastal boom literatury pojednávající o UFO, okultních jevech, mystice a záhadách obecně. Začaly vycházet knihy i časopisy, v televizi se objevily nekonečné seriály.

 

Záhady jsou lákavé, primárně pro čtenáře, sekundárně pro autory. Ti se v podstatě dělí na dvě kategorie, jedni v tomto tématu vidí velmi jednoduchý zdroj pro publikování, druzí mají skutečný zájem o seriózní fakta. 

 

Co můžeme od záhadologické literatury očekávat? Rozhodně ne řešení ani nesporné důkazy. Vysvětlit skutečnou podstatu tajemného jevu či události by šlo přímo proti jeho podstatě. Něco podobného jako zabít slepici, snášející zlatá vejce. 

 

Čtenáři, kteří mají v krvi již zmíněné Vzpomínky na budoucnost nebo Jitro čarodějů, mohli až do devadesátých let minulého století žít v mylné představě, že největšími záhadami jsou megalitické stavby, pyramidy, křišťálové lebky nebo různé bytosti, obývající nepřístupná místa. Literatura, věnující se našim domácím mystériím, však na sebe nedala dlouho čekat, a tak si zájemci často poprvé mohli uvědomit, jak bohatá je naše země na nevysvětlitelné jevy.

 

Jedna z novějších knih, věnujících se tomuto tématu, se jmenuje České záhady, má podtitul Naše akta X a její autorkou je havlíčkobrodská novinářka Štěpánka Saadouni. I když podtitul díky populárnímu americkému seriálu evokuje problematiku UFO, věnuje se autorka širší a obecnější skupině záhad.

 

Velký prostor je věnován okultní tématice, která má v naší zemi bohaté zdroje. S určitou formou projevů záhrobí se setkalo neuvěřitelné množství lidí, což je voda na mlýn přívržencům okultismu i skeptikům. Oba postoje lze velmi snadno počtem pozorovatelů zdůvodnit.

 

Svět nemrtvých a nezranitelných je další poutavou oblastí, která čtenáře zajímá a vzrušuje stovky let. I když je pravda, že největší popularitu zjednal upírům Bram Stoker, asi ani on netušil, kam až dosáhne. V tomto případě však nejde o Draculovy příbuzné v popkultuře, ale o skutečné nálezy, které se velmi obtížně vysvětlují.

 

V knize nenajdeme pouze odraz celosvětových záhad, vyskytujících se v v našich zemích, ale i zcela specifická česká tajemství, týkající se například původu Boženy Němcové, jihlavských katakomb, žítkovských bohyní nebo Ďáblovy bible.

 

České záhady jsou psány poměrně objektivním způsobem, který je pro podobné publikace typický. Štěpánka Saadouni působí jako zkušená autorka, která se v tomto stylu velmi dobře orientuje a je schopná zpracovat širší publicistické téma. I když není pochyb, že se najde dost čtenářů její knihy, přece jen jde o téma mnohokrát popsané. Autorka z nich čerpá, některé zdroje jsou sekundární, snad i terciální. Štěpánka Saadouni ale nemá zájem vyvolávat ve čtenáři dojem, že je její text originální, uvádí jména známých českých záhadologů, včetně Arnošta Vašíčka, který je díky svým knihám, podle kterých byla natočena i řada filmů, nejznámější.

 

Je škoda, že nakladatelství nevěnovalo větší pozornost korekturám. Chyby – zejména v interpunkci a velkých písmenech – kazí celkový dojem a degradují autorovu práci. Pro představu vybírám na stránce 64:

Jako by to nestačilo, skrývá Velhartický hřbitov… správně velhartický
…štít dostane novu omítku… správně novou
Vystoupí zvolna ale nezadržitelně… chybí čárka
Negativní energie, co tu od dávných časů, kdy došlo údajně k oživení mrtvoly, přetrvává je… chybí čárka

Časté jsou chyby v psaní velkých písmen, například na str. 80 Prusko-Rakouská válka, správně má být prusko-rakouská válka, na stejné straně se uvádí 13ti důstojníků a 266ti vojínů, což je z hlediska pravopisu nepřípustné.

V každém případě, i když se budou tajemnem zabývat další a další texty, stále je budou lidé rádi číst a budou je příjemně vzrušovat.