Recenze: James Hazel – Jepice

• 

Vytvořeno 21. 6. 2018 0:00

Autor: Jolana Hlušičková

Obrovská jepice na světlejším podkladu. Výrazná obálka nového krimi thrilleru přitahuje na přeplněných pultech knihkupectví pozornost. Svou troškou do rozjetého mlýna současné detektivní produkce nedávno přispělo také nakladatelství DOMINO a vydalo prvotinu britského autora Jamese Hazela s názvem Jepice. Není divu, že takto zaměřené knihy vycházejí stále častěji, patří totiž v posledních letech mezi nejčtenější žánry. Stačí se podívat na desítku nejprodávanějších knih roku 2018, kde vedle kuchařky a dvou životopisných publikací najdeme dva detektivní thrillery.

 

A my – čtenáři thrillerů – tak díky tomu máme příležitost rozšířit si svůj čtenářský záběr o nového hlavního hrdinu Charlieho Priesta, bývalého vyšetřovatele, který nyní vlastní prestižní právnickou kancelář. Je to sympaťák, dobře vypadající čtyřicátník, který nemá hluboko do kapsy a oplývá nejen svérázným smyslem pro humor, ale dostal od autora do vínku policejní praxi, takže se o sebe (a také své blízké a kolegy) dokáže postarat. Na druhou stranu opravdu nerozumím tomu, proč musí mít v současných detektivních thrillerech hlavní osoba duševní poruchu, případně být alkoholik, gambler či něco podobného A v tomto případě dokonce nejenom hlavní postava, ale také jeho bratr trpí duševní nemocí. Působilo to na mě velmi nevěrohodně, Priest by byl zajímavým hrdinou i bez bratra – masového vraha – a bez své disociativní poruchy. Čtenář by se s ním rozhodně dokázal více ztotožnit. 

 

Autor má celý příběh dobře promyšlený, nebál se rozjet svůj debut ve více dějových a časových liniích, zejména poválečná linie vyprávějící o tajné operaci „Jepice“ je velmi působivá.

 

Hitler musel vědět, že se karta obrací, už pěkných pár měsíců. Invaze do Ruska skončila naprostým fiaskem. Potřeboval zdroje, ale dal přednost transportům Židů do vyhlazovacích táborů před přesunem vlastní armády. Technika, vojáci, zbraně, munice. To všechno mu mohlo pomoct. Nedává to žádný smysl, ani za mák ne.“

„Slyšel jsem dokonce řeči, že je obětovali bohům, pane.“

„A vy tomu věříte, Hendersone?“

Voják zaváhal. „Je to jedna z možností, pane.“ (Str. 18)

Současná dějová linie začíná ve chvíli, kdy je Priest ve svém bytě napaden falešným policistou. Požaduje po něm flash disk s tajnými údaji. Charlie vůbec netuší, o jaká data se jedná, a jen díky svým předchozím zkušenostem z práce v policejních složkách dokáže útočníka zpacifikovat. Nicméně kolo událostí se nezadržitelně roztáčí. Je osloven bohatým podnikatelem Ellinderem, aby vedl vyšetřování smrti jeho nevlastního syna. Když Priest pochopí, že Ellinderův nevlastní syn je totožný s falešným policistou, který ho doma napadl, tuší, že bude muset najít odpovědi na spoustu otázek. A také pochopit souvislost s poválečnými událostmi, jejichž pojítkem se současností je vysušená jepice ohlašující blízkost smrti.

 

Jepice pro mne byla příjemným překvapením. Přece jenom se mi zase tak často nestává, aby zajímavá anotace korespondovala s obsahem knihy. Ale tentokrát mě autor opravdu chytil do tenat zvědavosti a donutil mě otáčet stránku za stránkou, abych co nejdříve dočetla rozuzlení příběhu s propojením všech dějových linií. Zápletku jsem ke konci uhodla, což ale nesnižuje můj velmi dobrý pocit z knihy. Líbil se mi i překlad, kniha se čte dobře, ve svižném tempu, žádné dlouhé popisy a opakování slov, jak bývá v podobných textech běžné.

 

Bezesporu se jedná o debut, který nezapadne. Hazel svou prvotinou zažehl ve čtenářích očekávání, zda se mu podaří zopakovat úspěch i v dalších dílech, které budou následovat. Pokud by Priestovo duševní zdraví zaznamenalo v následujících dílech zlepšení a autor se i nějak rozumně dokázal vypořádat s  bratrem odpykávajícím si trest za několik vražd, tak se máme rozhodně na co těšit.