Recenze: Osho – Hliněné lampy

• 

Vytvořeno 5. 7. 2018 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Indický duchovní učitel a mystik známý pod jménem Osho (vl. jménem Rajneesh Chandra Mohan Jain, 1931 – 1990) je autorem mnoha promluv a duchovních myšlenek, jež byly zaznamenány a publikovány knižně – např. v knihách Hořčičné semínko; Život, láska, smích; Láska, svoboda, samota a mnoho jiných. Pro své názory, postoje, životní styl a kritiku tradičních náboženství je považován za kontroverzního myslitele. Nyní vyšla kniha s názvem Hliněné lampy, která promlouvá k člověku v těžkých či zásadních životních situacích.

Název Hliněné lampy je metaforický. Hliněná lampa má symbolizovat člověka. Tělo člověka je hlína. Plamen, který stále hoří a stoupá vzhůru, představuje duši. Pokud podle autora člověk dokáže rozptýlit kouř v mysli, spatří plamen vědomí.

Autor zvolil literární formu duchovnímu učiteli nejblížší, a sice podobenství, jímž lze nejlépe vyjádřit obecně platnou myšlenku a vnést do ní ponaučení. Kouzlo alegorie, na níž je každé podobenství vystavěno, spočívá v možnosti oslovit jedním příběhem mnoho lidí právě v jejich konkrétní životní situaci.

Mistr vás nebude přesvědčovat, že má pravdu. Bude vás svádět k jejímu objevování. A podobenství jsou velmi svůdná. Dokážou oslovit i toho, kdo nehledá pravdu. Ukážou mu, že je stále co objevovat.“ (Str. 9).

Řekne-li se podobenství, vybavíme si všichni, ať se počítáme mezi věřící či ne, biblická novozákonní podobenství o dobrém pastýři, o hořčičném zrnu, o uschlém fíkovníku, o hřivnách nebo o marnotratném synu. Srovnáme-li Ježíšova podobenství, obsažená např. v evangeliu sv. Lukáše, a ta Oshova, dojedeme k závěru, že biblická podobenství hovoří většinou o vztahu člověka a Boha. Přibližují mysli člověka velikost božího království. Oshova podobenství většinou vycházejí z problémů samotného člověka jako jedinečné bytosti, jež se v průběhu života rozvíjí, obohacuje se a někam směřuje. Poukazují na skutečnosti, kterými každý člověk běžně prochází nebo se s nimi setkává u svých blízkých, jako jsou strach, bohatství či nedostatek, láska, myšlenka smrti, nevědomost a poznání, vlastní ego atd. Oshovy příběhy chtějí zkrátka člověka povzbudit a posunout dál, ať se nachází v jakémkoliv bodě své životní cesty.

Všech šedesát kapitol je koncipovaných tak, že nejprve zachycují Oshův zážitek, vjem či jeho úvahu, které doprovází zamyšlení a otevření úvahy. Poté následuje samotné podobenství, které se k onomu zážitku váže a nabízí zmíněnou alegorickou formou možnost řešení či naznačuje cestu. Konec příběhu vždy nabízí Oshovo povzbuzení, jeho pohled na daný problém a jeho poznání. Je však na samotném čtenáři, jak k podobenství přistoupí.

Kromě zmíněných podobenství, promlouvajících přímo k nitru člověka, Osho ve svém stylu otevírá témata v dnešní době více než horká, jako je např. nezájem o náboženství. Osho tento problém ve svém stylu jednoznačně dává za vinu lidem, kteří šířili víru slepě a naháněli věřícím strach. Nevidí v nezájmu o náboženství nic špatného, naopak tento nezájem ztotožňuje s nezájmem o zlo a pokrytectví a upřednostňuje individuální cestu k Bohu.

Ačkoliv příběhy vycházejí z východního učení a přestože Oshovy názory jsou občas velmi svérázné, příběhy knihy dokážou promlouvat ke každému člověku, který chce rozvíjet svůj duchovní život, bez ohledu na víru či náležitost ke konkrétní církvi. Dávají naději, a poněvadž jsou psány formou podobenství, nevnucují autorův názor, ale čtenář sám si v každém příběhu nachází to své. Kapitoly je možné číst v různém pořadí, třeba i náhodně podle zvoleného tématu či konkrétní potřeby.