Recenze: Mary E. Pearsonová – Kroniky pozůstalých – Temná krása

• 

Vytvořeno 29. 7. 2018 0:00

Autor: Dagmar Sieberová

Kniha Temná krása je třetí a závěrečnou částí série Kroniky pozůstalých. Lia, princezna a první dcera Morrighanu, má konečně vyhlídky na život po boku svého milovaného. Ale je to opravdu to, co chce? Dokáže se zapřít a neuposlechnout vnitřní hlas, který jí káže vrátit se domů a varovat svůj lid před zkázou, která přijde z dalekých plání? Mary E. Pearsonová povolává svůj spisovatelský um a zdařile uzavírá knižní sérii.

Lia jako zázrakem přežila uvěznění ve Vendě a pomstila se vůdci této země. Podařilo se jí ale tohoto obávaného nepřítele opravdu zabít? Dívka ví, jaká je shromážděná armáda ve Vendě, a nedokáže se zbavit pocitu, že se musí vydat domů a varovat ostatní. Ve své domovině ale nemůže počítat s vřelým přijetím.

Princezna se od první knihy změnila. Přijímá své poslání z proroctví dávno zemřelé Vendy. Dívka také lépe chápe dar, kterého se jí dostalo. Sama ho vysvětluje následovně:

[…] Je to něco hlubšího uvnitř, co je naší součástí stejně jako naše krev nebo kůže. Tak přežili Předkové. Když přišli o všechno ostatní, museli se vrátit k jazyku poznání pohřbenému hluboko v nich, jinak by nevydrželi. Někteří v tom byli silnější než jiní, a ti pak pomáhali těm slabším. (Str. 159).

Hlavní hrdinka má být dle proroctví tou, která odhalí zrádce. Lia se domnívá, že nejvýznamnější zrádce zná. Pearsonová přesto princezně, ale i čtenáři připraví nejedno nečekané odhalení.

Po většinu knihy se nad hlavní postavou vznáší pochmurné vyhlídky, podle pradávného textu se má obětovat pro lepší budoucnost. Princezna přijímá svůj osud a pouští se do boje. Postavit se musí nejen nepříteli, ale i těm, které kdysi milovala, anebo právě miluje. Ve vztahu mezi Liou a jejím drahým nachází uplatnění přísloví „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“. Čtenář je tak po celou knihu udržován v napětí, zda Pearsonová dopřeje svým postavám šťastný konec. Autorka nezanedbává akční pasáže, ale ani citové peripetie mezi postavami.

Bohužel ani v tomto díle není navázáno na zdařilé využití kapitol z pohledu různých postav. V prvním díle byl čtenář pomocí kapitol z pohledu odlišných postav, ale i jejich postavení udržován v nejistotě, kdo vlastně opanuje Liino srdce. Ani ve třetím nechybí kapitoly nadepsané jmény postav, ty jsou ale využity k popsání vedlejších dějových linií anebo podávají pohled na děj z jiného úhlu.

Kroniky pozůstalých pojednávají o postapokalyptickém světě. Autorka ke konci poskytne další vodítko, jaký svět to vlastně postihla katastrofa. Nicméně nechává Liu v nevědomosti o předchozím životě pozůstalých. Dávná slavná minulost není pro tuto knihu relevantní. A já jsem ráda, že se autorka vyhnula dramatickému odhalení pradávného neštěstí, které postihlo svět a donutilo přeživší se opět přiklonit k přírodě.

Na rozdíl od některých knižních řad si autorka vystačila pouze s trilogií. Temná krása je povedené a důstojné zakončení. Čtenář se dočká nejen akčních scén a intrik, ale i milostných peripetií. Výsledná kombinace působí až na pár kapitol vyrovnaně a napínavě. Sice se dá od druhé knihy předpokládat, jakého postavení se má Lia ujmout, nicméně je potřeba postavu do konce dovést, což se autorce mistrně podařilo. Tato knižní série mně upoutala stylem psaní i neotřelým příběhem. Doufám, že i prequel Morrighan bude dostupný na českých pultech, ráda bych ještě zavítala do světa Kronik pozůstalých.