Recenze: Anna Musilová – Černooká

• 

Vytvořeno 10. 8. 2018 0:00

Autor: Lenka Krausová

Vyrovnat se s úmrtím blízkého rodinného příslušníka není nikdy jednoduché. Ještě náročnější je zvládnout prožité trauma tehdy, jste-li devítileté dítě, které vidí, jak jeho milovaná máma podléhá rakovině. Do poměrně náročného tématu se pustila Anna Musilová, nováček na knižním trhu. Svou prvotinu nazvala Černooká.

Jak dlouho může trvat, než se s odchodem nejbližšího člena rodiny vyrovnáte? Rok, dva, pět let, těžko říct, vždyť se jedná o dost individuální věc. Od úmrtí Viktoriiny mámy uběhly už stovky dní, přesto se Viktoriina bolest nezmírnila. Prostupuje ji celou, valí ji před sebou jako Sisyfos svůj kámen. Z věčných splínů se ji pokouší dostat kamarádka Nina, de facto pravý opak hlavní hrdinky příběhu.

„Ale no tak, myslím to v dobrém. Vážně, musíš začít trochu žít. Nemůžeš se pořád jen zavírat doma s těmi svými knihami, izolovaná od zbytku světa.“ (Str. 55).

Možná by nakonec u Viktorie začaly převládat pozitivní myšlenky. To by ale nesměla mít druhou „kamarádku“, která má místo očí tu nejčernější čerň a stejně takové jsou i její myšlenky. A ty si za žádnou cenu nenechává pro sebe a podsouvá je Viktorii, kdykoliv se jí zamane. Objevuje se nejraději v zrcadlech, aby ji bylo vidět, je nepříjemná, děsivá. Sama Viktorie ji pojmenuje Černooká.

Můžeme Nině ukázat, že nejsme ty, za které nás měla. Pomůžu ti v tom. Jen mi věř, pokouším se tě navést na správnou cestu. Kdybys mě jen nechala vzít to do vlastních rukou, divila by ses, co bychom spolu mohly dokázat. (Str. 213).

Nakolik je Viktorie silná, aby se vzepřela našeptávání temné stránky své duše, která ji nutí činit špatná rozhodnutí?

Černooká je sondou do duše osmnáctileté dívky, jejíž dětství skončilo smrtí matky. Nebyl nikdo, v kom by našla oporu a kdo by jí dal tolik potřebnou útěchu, druhý rodič selhal. Smutek ji stravoval a neustálé ohlížení se do minulosti ji nemohlo nikam posunout. Kam až dokáže věčné utápění se ve vlastní bolesti dospět? Příběh je vyprávěn z Viktoriina pohledu, čtenář sdílí její myšlenky, snaží se ji pochopit – respektive by měl. Jde to ale stěží při všem tom stěžování si, jak Viktorii nikdo nechápe a nechce pochopit.

Ze svého laického pohledu mohu říct, že je velmi dobře popsáno, co se může stát v kritické rodinné situaci, v níž se přeživší z rodičů uzavře sám do sebe a dítěti nepomůže se se smutkem tak vážné povahy poprat. Pro neodborné čtenáře se Anně Musilové povedlo téma deprese skvěle zpracovat. Vznikl temný psychothriller, jehož děj plyne svižně a během něhož vás autorka donutí přemýšlet nad problematikou nejen sklíčenosti, ale také nelehkým obdobím dospívání. Dalo by se namítnout, že Viktoriino alter ego nedostalo tolik prostoru, kolik by si zasloužilo. Ano, možná si měla Musilová s Černookou více pohrát, na druhou stranu vše je vyprávěno Viktorií a ta se od nové „přítelkyně“ snaží držet co nejdál.

Nedá se popřít, že debut se Musilové povedl. Ve svých dvaadvaceti letech se může pyšnit thrillerem, který dává nahlédnout, jak temná naše duše dokáže být, když se té černi nepostavíme včas. A ačkoliv je Černooká řazena mezi stále populárnější kategorii youngadult, rozhodně ji doporučuji i dospělým čtenářům.