Recenze: Platzová, Magdaléna – Druhá strana ticha

• 

Vytvořeno 5. 9. 2018 1:00

Autor: Jiří Lojín

V současné době není žádnou výjimkou, když český autor, žijící v zahraničí, zrcadlí ve svém díle kulturní rozdíly mezi námi a jinými národy. Na bázi odlišností – kupodivu – často lépe vynikají spojovací body, které udávají možné směry k naší budoucnosti. Jedním z autorů, využívající ve svých knihách zkušenosti se životem v zahraničí, je Magdaléna Platzová.

Druhá strana ticha je vlastně román vtěsnaný mezi první a druhou kapitolu, v níž Magdaléna Platzová představuje autora tohoto románu. Zápisky svobodného mládence – tak je nazvaná první a třetí část – je příběh mladého novináře, který se se svou ženou přestěhuje do francouzského města L. Zatímco se Marica pracovně realizuje, její manžel zůstává na rodičovské dovolené. Jako většina lidí, kteří museli nucený pobyt doma s dětmi absolvovat, ví, že je výraz „dovolená“ zvolen velmi zlomyslně, to však není pro mladého muže hlavní problém. Zůstává izolovaný v cizím městě, v cizí zemi, nemůže dělat svou práci, pociťuje i odcizení se svou ženou.

Román, který napíše, zrcadlí určité aspekty jeho života v příběhu své hrdinky Ireny, mladé ženy, provdané za Matta, Američana, který často mění místa výkonu své funkce pro nadnárodní firmu. Samozřejmě bydlí v L. a autor má možnost rozdělit své pocity mezi Irenu a Matta. Irena je mu vnitřně bližší, sdílí s ní vykořeněnost, kulturní rozdíly mezi Českem a Francií i prací zavaleného partnera. Objektivníma očima cizince Matta vidí L. trochu nelichotivě.

Jistě není náhodou, že kniha vznikla v Lyonu a místem děje je město L., autorka přenáší své zkušenosti a dojmy na mladého novináře a sekundárně i na Irenu. Na rozdíl od vlny emigrantské literatury, vznikající po roce 1968, je ta současná, která je inspirovaná životem v zahraničí, poměrně jiná. Týká se odlišné životní zkušenosti. Srovnáme-li – velmi zjednodušeně, bez velkých ambicí na seriózní analýzu – knihy Ivy Pekárkové, Markéty Pilátové a Magdalény Platzové, autorek, které v současné době žijí a tvoří v zahraničí, s knihami Škvoreckého, Kundery nebo Gruši, není jejich základem sám odchod do zahraničí, ani vymezení se proti tomu, co zde opustili. Rozdíl je samozřejmě ve způsobu, jakým tito autoři odešli a z jakého důvodu. Dalším rozdílem byla komunita, v níž autoři žili, jmenované ženy sice nezapadly do české enklávy, zachovaly si však větší vazbu s českým prostředím díky volnému pohybu mezi státy. Z těchto důvodů vidí život v cizině jinýma očima, mají lepší srovnání a zřetelněji vystupují detaily i proto, že některé velké rozdíly byly smazány.

V knize Druhá strana ticha tak nehraje roli politika nebo ekonomika, ale osamělost. V případě Ireny nejde pouze o zmíněné kulturní rozdíly, ale i o fenomén tzv. zelené vdovy, manželky bohatého a zaneprázdněného muže, odsouzené k péči o dítě a nucenému společenskému životu. Na tom by nebylo tak moc zajímavého, protože toto téma bylo zpracováno nesčetněkrát, ale Magdaléna Platzová tento námět posunuje na vyšší úroveň tím, že první a poslední část zkoumá v opačném gardu „zeleného vdovce“.

Nakladatelství Paper Jam volilo velmi jednoduchý přebal, bývá často pravidlem, že skromný obal skrývá kvalitní text, což se potvrdilo i v tomto případě. Ostatně Magdaléna Platzová není v současné české literatuře žádným nováčkem a její jméno je zárukou skutečně hodnotné literatury.

Název: Druhá strana ticha
Autor: Platzová, Magdaléna
Nakladatel: Milan Hodek
Stran: 258
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
ISBN: 978-80-87688-75-5