Recenze: Dita Táborská – Běsa

• 

Vytvořeno 11. 9. 2018 1:00

Autor: Jiří Lojín

Nová kniha Dity Táborské opět řeší rodinné vztahy, což není v české literatuře nic neobvyklého. Příbuzní si často dokážou ublížit víc, než cizí lidé, zvlášť komplikované bývají vztahy mezi rodiči a dětmi. Román Běsa čtenáře do jedné takové rodiny zavádí.

Název knihy evokuje cosi hrozivého, něco, s čím bychom se určitě nechtěli setkat. Ve skutečnosti však jde o pouhou složeninu jmen dvou dívek, dvojčat Běly a Sabiny. Autorka v celém románu řeší jejich problematický vztah. Jsou k sobě připoutány pevným poutem jednovaječných dvojčat, ale Sabina je postupem času frustrovaná tím, že je neustále nucena řešit Běliny problémy. I když by se podle názvu knihy mohlo zdát, že Běla a Sabina budou hlavními hrdinkami románu, není jednoznačně cítit, že by autorka svou pozornost soustředila jen na ně. Ve skutečnosti román graduje v postavě Běliny dcery Malky.

Román Běsa řeší některé palčivé otázky, které jsou aktuální nejen v současné době. O rodinných vztazích jsem se zmiňoval, ale Dita Táborská píše nejen o problematickém soužití matky a dcer, ale o samotě, kterou prožívá potomek bez skutečných rodičů, a o hledání vlastní identity, tápání ve vlastním životě.

Příběh rodiny začíná v minulém století v době socializmu a přechází až do současnosti, ovšem společenské změny, přicházející po revoluci, zůstávají z hlediska rodinných událostí poněkud v pozadí. Autorka se ani nesnaží dát nějakému období punc zla, ani ji adorovat. Drogy vstupují na scénu velmi brzy, nestaly se atributem nové doby.

Ukrajinská rodina českého původu se stala další, byť náhodnou větví složité rodiny. Je absurdní, i když v rámci románu zákonité, že se Malka ve svém pátrání utvrdí v pocitu, že právě česko-ukrajinské příbuzenstvo je skutečnou polovinou její identity. Autorka svou hrdinku v tomto omylu ponechává, přestože čtenář skutečnou podstatu problému zná. V této linii románu se čtenáři přibližují těžkosti, s nimiž se tito Ukrajinci setkávali při práci v Česku. I když uměli náš jazyk a jejich kultura nebyla od té naší tolik vzdálená, léta strávená na Ukrajině je odloučila natolik, že se nedokázali prosadit bez českých prostředníků, kteří je nestydatě využívali.  

Autorka v některých chvílích přechází od er-formy k du-formě, nehledě na to, kterou postavu zrovna posouvá do popředí. Dochází k tomu zejména ve vypjatých situacích, kdy se dostává člověk do úzkých a řeší v duchu určité dilema, často morální. Celkové vyznění není příliš optimistické. Děj knihy je tíživý, zcela postrádá jakékoliv odlehčení. Dokonce i chvíle, která by mohla vyústit do nějakého nadějného konce, se zvrne do tragédie.

Román Běsa je velmi emotivní, soustřeďuje se však především na záporné stránky života, zejména vztahů. Už od začátku dává autorka najevo, že její text odráží syrovou realitu a používá k tomu typické rekvizity, jako je menstruace a podobně. V podstatě lze za jediný pozitivní moment považovat to, že si Malka, přes všechny své handicapy, dokáže nalézt alespoň nějaké místo v životě a nepropadá se na dno. Pomineme-li negativní pocity, které román ve čtenáři vyvolává, jde o knihu dobře koncipovanou, bez hluchých míst, respektující současný život i uvěřitelnou psychologii postav, které v žádném případě nejsou černobílé.

Název: Běsa
Autor: Dita Táborská
Nakladatel: Host
Stran: 360
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
ISBN: 978-80-7577-583-2