Recenze: Pavel Kosatík – Život Olgy Havlové

• 

Vytvořeno 16. 9. 2018 0:00

Autor: Radka Jakubíčková

Známý český spisovatel, žurnalista a scénárista Pavel Kosatík velmi poutavě zpracoval mnoho monografií o významných osobnostech – Janu Masarykovi, Ferdinandu Peroutkovi či Pavlu Kohoutovi a jiných.V knize Manželky prezidentů. Deset žen z hradu zachytil život manželek českých prezidentů.To je jen střípek s celého jeho obsáhlého díla. Spisovatel, který začínal jako autor žánru sci-fi, do nějž za bývalého režimu unikal, se od roku 1989 ve velké míře věnuje nedávné české historii a jejím osobnostem. A daří se mu to velmi dobře. Jeho kniha o životě Olgy Havlové „Člověk má dělat to, nač má sílu“ vyšla již potřetí – poprvé v roce 1997, podruhé v roce 2008 a potřetí letos.

Pavel Kosatík se s Olgou Havlovou setkal jako novinář, když psal knihu Manželky prezidentů. Poté, co Olga Havlová zemřela, dostal nabídku napsat publikaci o životě této jedinečné ženy. Nabídku přijal a kniha očividně žije do dnešního dne. Autor životopis sestavil na základě mnoha rozhovorů s příbuznými, kamarády, ale i chartisty a spolupracovníky z Hradu a na jejich vzpomínkách. Proto má kniha velmi autentický ráz. Autor nabízí čtenáři velmi osobní informace, které ještě více podtrhnou a rozvinou obraz osobnosti Olgy Havlové, který je všeobecně známý.

Tak jako každý životopis či monografie i Život Olgy Havlové nám umožní poznat zblízka významnou osobnost.V tomto případě se nabízí myšlenka, že nás nic moc nepřekvapí, že si jen přečteme celistvě podané informace o někom, koho známe, neboť o Olze Havlové bylo napsáno již mnoho. To bychom ale nesměli znát autora a jeho svěží styl. Po přečtení několika stránek rychle zjistíme, že nestudujeme životopisná data, ale že se nacházíme přímo v místech, kudy se Olga Havlová, tehdy Šplíchalová, procházela, kde jako dítě lumpačila, kde jako mladá pracovala a prodělala úraz, jenž dovedla tak dokonale tajit. Jsme vtaženi přímo do ulic pražského Žižkova, do prostor Divadla Na zábradlí, na Hrádeček, dýcháme stejný vzduch. Prostřednictvím detailního vykreslení prostředí prožíváme s paní Olgou radosti dětství, její zamilovaní se do Václava, mnohé útrapy, které Havlovým přinesl bývalý režim, a také její nelehké poslední chvíle.Všechny situace jsou popsány tak živě, že čtenář opravdu slyší zvuky továren, hudbu ozývající se z Hrádečku, nekonečné debaty o literatuře a politice, ocitá se po boku známých osobností, ale především ve všech situacích vnímá nekonečnou hrdost a veliký nadhled, se kterými Olga Havlová ke všemu přistupovala.

(…) učinila i ze „zvláštní příhody“ veselou historku vyšperkovanou ironickými gagy, kterou dlouhá léta používala k pobavení přátel. Přetvořit zlo v příhodu, tu odvyprávět a tím se zla zbavit, vyplavit je ze sebe: to určitě nebyl špatný způsob, jak se k sobě chovat. (Str. 111).

V životě Olgy Havlové se nachází mnoho výrazných milníků, které směrovaly její kroky stále dál a jakoby výš. Nejdůležitějším z nich je bezesporu seznámení s Václavem Havlem. Proto se kniha ve velké míře věnuje také osobnosti Václava Havla, bez toho by nebylo možné dokonale zachytit život a situaci Olgy. Od jejich samotného seznámení a radikálního nepřijetí Havlovou matkou, přes sňatek, vztah Václava Havla k jiným ženám, dobu odloučení, kdy byl Havel z politických důvodů ve vězení, až k cestě na Hrad, formální i neformální návštěvy a působení ve Výboru dobré vůle. V tomto místě knihy je pro čtenáře díky zmíněným detailům a velmi osobním informacím těžké zpracovat, jak vztah Václava a Olgy fungoval. Každého napadne, zda by takové situace ustál, či nikoliv. Proto jejich vztah zaslouží veliký obdiv.

Protože i on na ní nalezl vlastnosti, bez kterých se nedokázal obejít, stali se jedinou bytostí, spojenými nádobami, skládačkou puzzle, jejíž jednotlivé části do sebe zapadají ve všech svých komplikovaných obrysech. Bez něj dovedla být samostatná, s ním však žila pro něj; nejlépe to bylo vidět v situacích, kdy byl v nebezpečí. (Str. 134).

Každý život má svou cenu a každý člověk má na tomto světě svou nezaměnitelnou úlohu. Jedinečnost života Olgy Havlové spočívá podle autora i podle mě v její neskutečné odvaze nepodléhat obecnému názoru a jít svou vlastní cestou. Velkým přínosem knihy „Člověk má dělat to, nač má sílu“ je bezpochyby skutečnost, že Pavel Kosatík kromě toho, že napsal velmi čtivý životopis, jenž s úctou uchová vzpomínky na velkou a silnou ženu, bravurně vystihl atmosféru doby, v níž Olga Havlová žila.