Recenze: Petr Stančík – Nulorožec

• 

Vytvořeno 10. 12. 2018 1:00

Autor: Jiří Lojín

Na tuto otázku lze odpovědět mnoha způsoby. Většina lidi vládu vnímá jako jednotlivé osobnosti či strany v různých státech a jejich různá sdružení vytvářená podle momentálních politických a ekonomických zájmů. Někde v pozadí lidé tuší lobbisty a jiné šedé eminence. Co na to říká Petr Stančík? Přečtěte si jeho nový román Nulorožec.

Román startuje jako detektivka, v níž se řeší poněkud bizarní zločin. Požár nosorožína firmy Rhinnocent dostane na starost mladý inspektor Lavabo. Už tato věta výstižně charakterizuje způsob, jakým Petr Stančík pracuje s textem. Každý název i jméno musí mít nějaký význam, popisovat účel či funkci. Ale dál. Hned na prvních stránkách se čtenář dozvídá, že příčinou požáru byly samy nosorožice, postižené samovznícením, podobné SHC. Pokud by se ale někdo domníval, že Petr Stančík ze sebe na začátku vydal všechny nápady, aby čtenáře nalákal, bude na omylu. Autor hýří nálady dál, vrství jeden na druhý, přesto však jeho román nepůsobí chaoticky, má pevnou vnitřní strukturu a míří k rozuzlení. To sice nemusí mít nutně logiku, na jakou jsme zvyklí v běžném životě, ale v Stančíkově světě je naprosto obvyklá.

Nulorožec není skutečnou detektivkou, je to hra na detektivku. Autor se nezabývá technickými detaily, a pokud ano, jde o běžné informace, čerpané pravděpodobně z knih. Například „poloha boxera“ spáleného těla je citovaná z kriminálního románu Petera Maye. Petr Stančík také velmi brzy opouští linku policejního vyšetřování a na ni navazuje pátráním à la Robert Langdon, zdaleka však ne tak uběhaným. Směr, kterým se řešení záhady ubírá, si však s romány Dana Browna v ničem nezadají, jednoznačně ho však překonávají humorem.

Libor Lavabo je, stejně jako jiní Stančíkovi hrdinové, bonviván. Libuje si v v dobrém pití a hlavně v dobrém jídle. Neobráží sice vývařovny tak intenzivně jako komisař Durman (Mlýn na mumie), avšak pokud může, pochutná si na opravdové specialitě. Nutno připomenout, že Stančíkovy debužírování reflektuje jeho nesmírně bujnou fantazii a málokdo by asi riskoval pojídání surstömmingu v digestoři.

Podobně kladný vztah k dobrému pití prozrazuje zaujatost, s jakou líčí jednotlivé druhy alkoholu. Ale Lavabo není opilec, nepropíjí se jako životem zkrušení detektivové severské krimi. Vášeň, skrytá za popisem gloglobusu, a vřelost, kterou je cítit z každého slova této scény, lze přirovnat snad jen ke Collinovu míchání koktailů jeho speciálním klavírem.

Autor jednotlivé skupiny postav k sobě poutá volbou jmen a názvů, které se k nim vážou. Do severské mytologie například balí pojišťovnu Sleipnir a seznámení Lavaba s touto institucí se důsledně odehrává v severském duchu.

Nulorožec má všechny rysy dosavadních Stančíkových próz. Čtenář si plně užije jeho dokonale promyšlené výrazy, které odrážejí jeho schopnost hrát si se slovy a žonglovat s jejich významy. Dějová linie není nikterak košatá, autor neodbíhá k vedlejším dějům, vystačí si s upálením nosorožic a následnými vraždami. Po stopách Goethova deníku se posouvá krok za krokem vpřed a odbočuje pouze, když je to nezbytně nutné. Ale samotná zápletka je složitá a ke konci se rozpadá do více směrů. Snad proto působí závěr trochu překotně až uspěchaně.

Stejně jako v jiných knihách, i v Nulorožci využívá Petr Stančík své znalosi architektury, pražských zákoutí, znalosti mystiky, mytologie i konspiračních teorií. Lehce by dokázal napsat knihu podobnou mnoha oblíbeným bestsellerům. Ovšem jeho humor není pro každého a vychutnat si ho může pouze ten čtenář, který je ochotný připustit, že i svět záhad se nesmí brát smrtelně vážně.

Název: Nulorožec
Autor: Petr Stančík
Nakladatel: Druhé město
Rok vydání: 2018
Vydání: 1.
Stran: 220
ISBN: 978-80-7227-411-6