Recenze: Mariana Tutschová – Levou zadní

• 

Vytvořeno 7. 1. 2019 0:00

Autor: Ester Dobiášová

Seznamte se s králíčkem Bobešem, který se vydává na dobrodružnou výpravu za pokladem v podobě mrkvového pole. Kdo by taky chtěl celý život žrát jehličí s pískem jako jeho otec. Nebudu vám věšet bulíky na nos, než si dá do trumpety, mine nejedna chvíle, kdy budete mít srdce až v krku. A pokud se zdárně prokoušete i haldou frazémů, šťastný konec vás nemine.

Odvážný králík Bobeš, dobrácký vegetarián medvěd, jeho kamarádka kosatka a papoušek, který se odhodlá určovat svůj vlastní osud. To jsou hlavní postavy příběhu Levou zadní, který nám ukazuje, že odvaha, vzájemná spolupráce a ochota pomoci druhému tvoru vede nejen ke kýženému cíli, ale také k čistému svědomí a především k pevnému přátelství.

Každé zvíře chce naplnit svoji potřebu po svobodě, ať už to symbolizuje volný let po obloze nebo možnost bezmezně proplouvat mořem se svojí rodinou, stejně jako potřebu spokojeného života, ve kterém není odkázán na jehličí s pískem a libovůli člověka. Ten z příběhu nevychází s čistým štítem, přestože ho autorka Mariana Tutschová nikdy přímo nezmiňuje ani v textu, ani na svých ilustracích. Kdo jiný by však uvěznil kosatku v zábavním parku, kdo by zastřihl papouškovi křídla, aby nemohl uletět? Ale kdo by na druhou stranu obdělával mrkvové pole?

Kromě zmíněných poselství, která považuji za důležitá, se v knize setkáme s výraznou, hravě vzdělávací rovinou. Text je proložený frazémy, které se objevují jak v mluvě jednotlivých postav, tak v řeči vypravěče. Každý frazém je pod textem humorně vykreslen, „vrtat hlavou“ doplňuje kromě věcného vysvětlení i ilustrace králíčka s hlavou provrtanou hřebíkem, anebo můžete hádat, co znázorňuje králíček ležící na břiše před gramofonem, ze kterého se linou tóny Bacha – „dává si bacha“. Ale jak varuje lidová moudrost, „není dobré honit příliš mnoho zajíců najednou“, což platí bohužel i pro knihu Levou zadní.

Nejen, že velké množství frazémů (za každým odstavcem najdeme jeden až dva) narušuje plynulost četby a tříští pozornost, navíc se v některých situacích nehodí a nedávají smysl, jejich užití se zdá ryze prvoúčelové, což narušuje uměleckou kvalitu textu (konkrétně v případech frazémů „vzít roha“, „vzít na to jed“, „prásknout do bot“, „dát si do nosu“ a dalších). Užití frazému dokresluje charakter postavy, ale v případě, kdy se tímto způsobem vyjadřuje každý včetně vypravěče, postavy to zplošťuje a hrozí, že frazémy samotný děj přenesou pouze do roviny jazykové hry. K tomu naštěstí nedošlo, na čemž mají velký podíl právě poselství, která jsou z příběhu čitelná a která mu dodávají hloubku.Řešením by mohlo být frazémy z knihy vyjmout a vydat samostatně nebo je omezit pouze na jednu postavu.

Obecně je kniha Levou zadní vydařená, i když „má své mouchy“. Ocenění získala i od autorů uznávaného katalogu Nejlepší knihy dětem, kteří ji zařadili do výběru za rok 2017/2018.