Recenze: Zuzana Hubeňáková – Žena na tahu

• 

Vytvořeno 27. 1. 2019 1:00

Autor: Jitka Culková

Zuzana Hubeňáková má smysl pro situační humor a umí ho přenést na stránky knih. Ostatně o tom už čtenáře přesvědčila ve svých předešlých knihách Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně. Nová kniha nese jméno Žena na tahu a s těmi předešlými má nejen společný humor, ale i ilustrace a grafickou podobu.

Žena na tahu je sbírkou fejetonů, historek a statusů ze sociální sítě autorky. Některé z fejetonů jste si už mohli přečíst v různých českých periodikách. Stejně tak vybrané statusy ze sociálních sítí. To, že některé příhody budete znát, ale není na škodu. Jak ostatně potvrzuje jiná kniha, složená jen z vybraných statusů – Jen aby, řekla moje žena Michaela Třeštíka. Tento koncept se stává populárním, ale zatím ho autoři využívají střídmě a s rozmyslem. I Hubeňáková do své knihy zařadila jen pár statusů a všechny z nich se řadí do kategorie legendární.

Témata pro svoje vypointované příběhy čerpá autorka evidentně ze svého života. Dvě dcery, manžel, život v upršeném Liberci a vlastní nátura a (ne)schopnosti jsou nevyčerpatelným zdrojem historek. Takové trable jsou nadčasové a najde se v nich nejedna čtenářka. Možná i čtenář, koneckonců nemusíte mít zrovna doma dvě dcery, abyste se zasmáli jejich pokusu o péči o unavenou matku. Ani nemusíte mít rozdrcený loket, přesto se mrazením v zádech bavíte nad slovní ekvilibristikou zraněné autorky.

Knihy s humornou tématikou to mají v mnohém těžké. Nejde jen o výběr témat, ale o samotný druh humoru. Komické knihy si přímo říkají o to, aby jejich čtenáři měli stejný smysl pro humor jako autor. Pokud se váš smysl pro humor naprosto nepodobá tomu Zuzany Hubeňákové, nejspíš nepochopíte, proč se u jejích textů někteří smějí nahlas. Ostatně tato premisa se netýká jen knih zmíněné autorky. Takový je osud všech humorných knih. Švejk, pan Kaplan nebo Saturnin by mohli vyprávět. Jednou skupinou jsou milováni, druhou zatracováni. Výhoda ale je, že stačí pár řádků a hned víte, zda má cenu v četbě pokračovat.

Žena na tahu se řadí do skupiny knih, které se označují jako odpočinkové. Bohužel má tato kategorie dost pejorativní nádech. A to je škoda! Lehké čtivo, u kterého zapomenete na své starosti a po dočtení máte dobrou náladu, je občas potřebné a není důvod proč je tajit. Proč je odpočinková četba často považovaná za podřadnou, je dáno tím, že má obvykle mizerné literární kvality. To ale není případ knihy Žena na tahu. Slovní obraty jsou neotřelé a nápadité, komika není přehnaná a příběhy neplynou do prázdna, ale jsou vypointované.

To, že si autorka umí udělat legraci sama ze sebe, je další sympatický důvod, proč si tuto knihu přečíst. Vidí chyby i na druhých, ale dokáže je popsat tak, že nikoho neurazí a vlastně z chyby udělá přednost.

Pokud se chcete u knihy pobavit a máte stejný smysl pro absurdní humor jako Zuzana Hubeňáková, popřípadě se vám líbily její předešlé knihy, je Žena na tahu dobrá volba. Odpočinkové čtení, za jehož vlastnictví či četbu se nebudete muset stydět, a jehož autorkou je česká spisovatelka se zas tak často na pultech knihkupectví neobjevují.