Recenze: Philip Reeve – Smrtelné stroje

• 

Vytvořeno 3. 2. 2019 1:00

Autor: Tereza Dvořáková

Smrtelné stroje jsou prvním dílem tetralogie, která je určena mládeži a může se pochlubit nápaditým dějem. Knihu napsal anglický spisovatel Philip Reeve, který se dříve živil jako knihkupec a ilustrátor. Nejde o žádnou novinku, tento příběh vyšel v zahraničí již v roce 2001. Nyní získává na popularitě díky novému stejnojmennému filmu, který vznikl na motivy tohoto díla.

Postapokalyptický svět, po kterém se prohánějí monstra (pohybující se kolosy měst), brázdí krajinu a navzájem se požírají. Systém urbanistického darwinismu je postaven na tom, že přežijí jen ti nejsilnější nebo nejrychlejší. Jde o dobu plnou nástrah, pronásledování a lovení. Mladý sirotek Tom Natsworthy odmalička toužil po velkém dobrodružství. Jeho přání se mu splní, když je vyhozen z rodného mobilního města Londýna. Teprve nyní začíná odhalovat pravdu, když shodou okolností poznává zohavenou Hester, která mu otevře oči a přivede na cestu pomsty.

Knize se nedá upřít čtivost a především nepředvídatelnost. Samotný závěr knihy byl opravdu nečekaný. Autor se toho opravdu nebojí a připravil si pro nás celou řadu zvratů a akce. Na to, že jde o poměrně jednoduchý příběh, se v něm událo opravdu hodně věcí (možná až moc).

Smrtelné stroje přinášejí možnou děsivou vidinu budoucnosti. Tento postapokalyptický příběh je plný sténajících šroubů, rezavého kovu a zahřátých motorů. Rozhodně musím pochválit jedinečný autorův nápad. Reeve přišel s něčím nevídaným a neslýchaným. Dílu se nedá odepřít originalita, na druhou stranu fyzikální zákony autor příliš v potaz nevzal. Jde o takové scifi pro mladé, které skýtá velké dobrodružství.

Na knize mi vadila nelogičnost, musela jsem o příběhu přestat přemýšlet a domýšlet jednotlivé technologie. Bylo pro mě těžké si představit stroje, které autor v příběhu představil. Podle mého názoru působila kniha těžko uvěřitelně a nedopracovaně. Musela jsem se oprostit od logiky a přijmout fakt, že v této vymyšlené zemi a době je úplně normální, že veškerá městečka i velkoměsta jsou mobilní, tedy neustále na cestách, a navzájem se loví a polykají.  V  případě Smrtelných strojů mi vadil i věk hlavních hrdinů, nějak mi k nim neseděl vzhledem k tomu, čeho byli schopní a kolik toho prožili a přežili.

Kniha by v českých luzích a hájích brzy skončila v propadlišti dějin, nebýt nově natočeného filmu, který příběh opět zpopularizoval. Ve filmu se sice neobjevují slavní herci, právě naopak, ale pod taktovku si ho vzali samotní tvůrci Hobita a Pána prstenů, což je samo o sobě velkým lákadlem.

Ukázka:

Za lepších časů by se Londýn s tak hubenou kořistí vůbec neobtěžoval. Rozlehlá mobilní metropole kdysi lovila nesrovnatelně větší města a pouštěla se za nimi až k samé hranici Ledové pustiny na severu a na jihu až k středomořským břehům. Poslední dobou ale byla vzácností jakákoli kořist a některá větší města začala hladově pokukovat po Londýnu. Už deset let se před nimi schovával, ukrytý ve vlhkém hornatém kraji na západě, kde se podle cechu historiků svého času nalézal ostrov zvaný Británie. Už deset let se Londýn živil jen maličkými zemědělskými městečky a statickými osadami nastálo usazenými v podmáčených kopcích. Teprve teď primátor konečně rozhodl, že je načase přesunout město po podzemním mostě zpátky do Hlavního loviště. (Str. 9).