Recenze: Jiří Kratochvil – Liška v dámu

• 

Vytvořeno 11. 3. 2019 1:00

Autor: Jiří Lojín

Nový román Jiřího Kratochvila je inspirován textem Davida Garnetta Lady into Fox, přeložený do češtiny v roce 1969 jako Dáma v lišku. Jiří Kratochvil název obrátil a tak vznikl jeho román Liška v dámu. Sled událostí však Garnettovu knihu nekopíruje.

V románu se zaplétají a znovy rozplétají dvě dějové linky. V jedné hraje hlavní roli liška, v druhé mladý estébák Pavlík. Fantazie Jiřího Kratochvila libující si v absurdních situacích stvořila lišku vybavenou druhou signální soustavou. Stvořili ji vlastně vědci věhlasného Pavlovova ústavu, avšak skutečnou osobnost a směr jejího života jí dal sám Stalin, v románu nazývaný Hospodář.

Liška se polidštila i vzhledově a vybrala si jméno Sylva, čímž autor opět zdůraznil příslušnost ke Garnettově románu. Není to poprvé, kdy se Jiří Kratochvil nechal inspirovat nějakým předchozím uměleckým dílem a domyslel jej po svém do překvapivé pointy. Ať už je to Slib, Truchlivý Bůh nebo i Avion.

Typickým rysem Kratochvilových textů je kontrast mezi lehkostí až téměř veselostí, s jakou vypráví o hrůzách, které se děly v době Stalinovy vlády v Sovětském Svazu, ale také u nás. Autor si může dovolit líčit Stalina jako laskavého a pečlivého Hospodáře, protože jeho bestiální zločiny nejsou žádným tajemstvím. Nenajde se snad čtenář, který by nepostřehl a neocenil autorovu ironii.

Podobným způsobem se autor staví k teroru, který u nás vládl v padesátých letech. Ta a tam je někdo mučen a popraven, zbytečné detaily by však otupily hrot sarkasmu, cílem není čtenáře prvoplánově dojmout, zhnusit či vystrašit. Pavlík, poctivý dělnický synek, je možná šokovaný, když poprvé vidí zmučené „nepřátele socializmu“, ale zdá se, že tak jako většina lidí, žijících v té době, mlčí a pracuje. Jeho postava je skvělou připomínkou tehdejší mlčící většiny, možná i mlčící většiny všech dob a politických systémů.

Spojení Sylvy s Pavlíkem nemá hlubší význam, jsme spíše svědky jejich cest a sond do různých spolků emigrantů té éry. Brilantní jazykové schopnosti obou lidí(?) jsou klíčem právě k takovým skupinám. Stesk po domově a rodném jazyku otevírá zejména ruskou komunitu.

Vývoj lišky/ženy Sylvy v Kratochvilově románu opíše celý kruh a ona degraduje zpět do své zvířecí podoby tělesně i duševně. Způsob, jakým to chápe její inteligentní já, připomíná Růži pro Algernon, ovšem Jiří Kratochvil s tímto tématem nepracuje zdaleka tak pateticky jako Daniel Keyes.

Podobně jako v jiných románech, i v tomto vstupuje autor rád do děje. Jako symbol, který se stále opakuje, si vybral stoličku, štokrle. V jeho pojetí má taková rekvizita mnoho použití, lze na ní sedět, ale také může sloužit jako poslední a nejistá opora pro odsouzence, který má být pověšen.

Liška v dámu používá mnoho typických Kratochvilových literárních postupů i často používaných témat. Nalezneme v ní StB a její intriky devastující lidem život, nereálné fantazie, které autor nijak nevysvětluje a čtenář to po něm nežádá. To může být chápáno jako neustále se opakující zpracování úzkého okruhu námětů, ale lepší je to vnímat jako Kratochvila, který si stále drží svou úroveň. Knihu doprovázejí ilustrace Jana Pražana. Všechny jsou laděny do liščí rezavé barvy a text tak skvěle doplňují.