Recenze: Miroslav Skačáni – Povídky veselé i vážné II.

• 

Vytvořeno 19. 6. 2019 1:00

Autor: Jiří Lojín

Miroslav Skačáni je známý především knihami, využívajícími beletristické zpracování skutečných událostí. Ve druhém svazku sbírky Povídky veselé i vážné se však představil jako autor povídek na různá témata, i když i zde často problikne nějaká ta reálie.

 

Úvodní text nazvaný Nejstarší člověk na světě sleduje život muže, který z náhlého popudu obdaruje cikánku, za což se mu dostane věštby dlouhého života. Tento fantaskní motiv se postupně transformuje do psychologické studie prožívání pozdního věku, kdy umírají nejen vrstevníci, ale i potomci. Autor se soustředí především na tento pozdní věk, protože s sebou přináší mnoho komplikací, ale i časté bilancování.

 

Mnohem kratší následující povídka Harašment reaguje na tento fenomén, který sice stále zůstává většinou na území USA, ale občas se s ním můžeme setkat i v naší vlasti. Zejména v současné době, kdy boj proti harassmentu přešel do hysterické formy msty za dávné křivdy, má tato povídka význam vymezení se proti kriminalizování jakékoliv formy gentlemanství.

 

Zajímavou zápletku obsahuje povídka O lásce, nenávisti a smrti. Vysloveně se řadí mezi autorovy charakteristické texty, protože se zakládá na reálném případu. Zoufalá nesymetrie vnímání mimomanželského poměru vede k tragickému konci a Miroslav Skačáni podrobně popisuje vývoj vztahu krok za krokem a hlavně z pohledu obou protagonistů.

 

Po vážném tématu následuje drobná úvaha o vztahu člověka a přírody nazvaná Naši přátelé dinosauři, v níž autor rozvíjí myšlenku našeho soužití s ptáky jako potomky dinosaurů, kteří tak překlenuli propast mnoha miliónů let.

 

V povídce Dobrý skutek najdeme jakési poučení o tom, že porušení striktních pravidel někdy vede k činu, který naplní život někoho jiného.

 

Úklady lásky, následující text, je spíše drobnou groteskou, jejíž podstata spočívá v nevěře, žárlivosti a záměnách, tedy v klasických atributech, které vděčně poslouží k pobavení obecenstva. Autor je zakomponoval do atraktivního nemocničního prostředí, které jako lékař dobře zná.

 

Opět následuje úvaha – Historie se pořád opakuje. Zavádí čtenáře do starých Athén a v několika dalších zmínkách provádí o několika bodech historie bez nějakého pevného plánu, pouze za účelem konstatování faktu, že se historie opravdu stále opakuje.

 

Triptych Tři malé současné cestopisy byl inspirován autorovou cestou do Afriky. Třetí z cestopisů, Přelet nad Indočínou, sice naznačuje, že šlo jen o letmé setkání s touto oblastí, nicméně autora inspirovalo ke stručné rekapitulaci její historie a současnosti. 

 

Poslední povídka je poměrně rozsáhlá, zaujímá okolo osmdesáti stran. Název Jim bylo taky devatenáct předznamenává věk hlavních hrdinů na počátku textu. Oslava maturity v roce 1938 se stala startovním bodem, od něhož se odvíjí mapování české historie. Datum a pětiletá perioda setkání maturantů, které si autor zvolil, pokrývá nejen magické osmičky neuralgických bodů vývoje našeho státu, ale i některé důsledky těchto zlomových míst. Do tohoto prostředí jsou zasazeny i soukromé životy hlavních hrdinů, i když nakonec zbývá jen jeden. Svou koncepcí koresponduje poslední povídka s první, v obou jde o sledování dlouhého časového úseku a o proměny člověka v něm.

 

Veselých povídek není ve sbírce Miroslava Skačániho mnoho, trochu bych i váhal, kdybych měl nějakou takovou jmenovat. Snad Úklady lásky, ale i v té je dost vážných tónů. Asi není v současném životě dost veselých témat a není jednoduché je hledat a zpracovat. Jednotlivé texty nejsou spolu provázané, jde spíše o takový pel-mel, sbírku v pravém slova smyslu. Autor má výraznou schopnost nalézat zajímavá témata, ostatně to už jsem zdůraznil i v recenzích jeho předchozích knih, ovšem i tato kniha by si zasloužila pečlivější redakční zpracování. To je ale u některých vydavatelství velký problém.