Recenze: Marie Doležalová – Jeden kopeček šmoulový

• 

Vytvořeno 29. 6. 2019 1:00

Autor: Pavla Huřťáková

Marii Doležalovou mám ráda nejen jako herečku, nýbrž i jako blogerku a spisovatelku. A její Jeden kopeček šmoulový je krásné pohlazení po duši s lehkou nostalgií, jak sama říká, nás devadesátkových dětí.

Ani vlastně nevím, jak shrnout děj knihy, v níž žádný není. Jedná se o vzpomínky malé holčičky na dětství, kterými chce tak trochu poděkovat celé rodině. Za to, jak krásné to bylo.

Pokud se jedná o formu knihy, je rozdělena do čtyř částí, v nichž každá má několik podkapitol. Graficky je doplněna drobnými ilustracemi Elišky Podzimkové a fotkami z autorčina dětství. Na našem trhu je výjimečná právě svou grafickou stránkou a zpracováním – nádherné desky, těžší gramážový papír, úprava textu nikoli na bílých stránkách, ale jakoby lehce zažloutlých, a spousta dalších drobností. Všechno do detailu ladí k atmosféře a duchu knihy.

A to je to, o čem bych ráda psala. Chtěla bych vyzdvihnout pocit, kterým kniha působí, neboť ten je zcela jedinečný. V každé kapitole je zmíněn kus rodové historie, kus vzpomínek, kus vyprávění a hlavně nezmíněný, ale zřejmý velký kus lásky. K mámě, tátovi, babičce, dědovi, celé širší rodině. Z knihy přímo čiší vřelá láska. Celou knihou se jako červená nit vine lehká nostalgie nad časy, které jsou nenávratně pryč. Vzpomíná ale bez trpkosti, s něhou, kterou jí každá vzpomínka na výlet, na Velikonoce, Vánoce a další, vyvolává.

Sama autorka upozorňuje, že se jedná o zápisky její rodiny. Ano. Ale i ne. Svým vyprávěním nás bere do minulosti, kterou si my všichni ještě pamatujeme. A zároveň i do té dávné, kdy se brali babička s dědou. A v tom by mohlo být takové maličké poselství této knihy: ptejte se, dokud máte koho. V každé rodině jsou příběhy, jen je najít včas.

Chráním si vzpomínky na všechny krásné chvíle, protože každá z nich je malý příběh o tom, za co můžu být vděčná. To, co jsme spolu prožili, nezmizelo, když jste odešli. Pointa je, že to nejdůležitější právě zůstalo. (Str. 143).

Jeden kopeček šmoulový je velmi specifická a nebojím se říct výjimečná kniha. Něžná, jemná, upozorňující na to, že důležité jsou vlastně ty maličkosti, které v tu chvíli za důležité nepovažujeme. Polévka u babičky. Houby s dědečkem. Telefon s mámou. Procházka se psem. Důležitý je život sám.