Recenze: Laini Taylorová – Múza nočních můr

• 

Vytvořeno 12. 8. 2019 1:00

Autor: Tereza Zítková

První díl série Snílka Neznámého autorky Laini Taylor skončil tím, že Sarai spadla z citadely na zem dolů a zemřela. Naštěstí má ale kamarádku, která umí duše zachytávat a udržet je na tomto světě. Otázkou zůstává, jestli tu cenu, kterou žádá po svých obětech, chce Sarai dát. Někomu se totiž může zdát až příliš vysoká. Druhý díl se jmenuje Múza nočních můr.

  

Lazlo už není obyčejným sirotkem, který pracuje v knihovně. Procestoval kus světa a když se dostal do tajuplného města Pláč, nad kterým ve vzduchu visí citadela, všechno vzalo úplně jiný spád, než mohl kdy doufat. Lazlo totiž není obyčejný člověk, patří mezi tzv. potěr bohů a má stejně jako ostatní děti nadpřirozené možnosti. On je kovář. Může tvarovat mimozemský kov a dělat si s ním, co uzná za vhodné. Když se přidá k ostatním obyvatelům citadely, začne objevovat tajemství, která jim byla odepřena. Začne otevírat dveře a objevovat poklady a věci, které by možná bylo lepší nechat spát. Na to už je ale v tuto chvíli pozdě.

 

Sarai zemřela. Viděla své tělo – nehybné a bez jakékoliv známky života, na mnoho místech poničené. Tento pohled se nepoštěstí vidět jen tak někomu a Sarai věří, že je to tak dobře. I když její duše byla zachráněna, Sarai neví, jaký život teď povede. Neví, jestli její talent nebyl ztracen a jak moc bude umět uklidnit malou holčičku, která se chce všem lidem ve městě Pláč pomstít. V tuto chvíli je totiž Sarai jen dalším duchem, kterého může Minya ovládat. A z toho má Sarai neskutečný strach. Roky a roky se snažili ostatní Minyu držet, nechtěli s lidmi válčit, ale když je Sarai po smrti, nikdo neví, co bude dál. Co když už Minya nebude chtít čekat? Dokáže své duchy postavit proti dětem, se kterými vyrůstala a vychovávala je? A když otevře Lazlo jedny určité dveře, začíná dobrodružství, které bude možná jejich zkázou.

 

Múza nočních můr je stejně poutavá jako první díl. Ve druhém díle se čtenář dozví více informací o bozích, o jejich osudech a životech před tím, než se usídlili v citadele. Příběh dostane své rozzuzlení a o překvapení nebude rozhodně nouze. Konec je ponechán s lehce otevřenými vrátky, takže pokud má autorka chuť pokračovat, určitě bude ještě co vysvětlovat. Vyprávění je svižné a retrospektiva se střídá se současností. Často tedy čtenář musí číst nutně dál, aby se dozvěděl, co se stalo s postavami, které v tu nejhorší možnou chvíli opustil. 

 

Knihu doporučuji všem, co se bavili u čtení prvního dílu, rozhodně nebudou zklamáni. Příliš nových postav se ve vyprávění neobjeví, naopak se můžete těšit na staré dobré známé. Někteří z nich zůstanou stejní, jiní objeví nové možnosti ve svých darech a další se změní tak, že člověk ani nebude věřit, že to je jedna a tatáž osoba. Zkrátka se rozhodně máte na co těšit.