Recenze: Christina Henryová – Mořská panna

• 

Vytvořeno 9. 11. 2019 1:00

Autor: Lenka Karasová

Mořská panna. Bájné stvoření, o kterém koluje nespočet pověstí a příběhů. Asi nikdy se nedozvíme, zda ji skutečně někdy někdo spatřil, nebo zda jde jen o zdařile rozšířený mýtus. Lidské fantazii se naštěstí meze nekladou, a tak se přihodilo, že americká autorka Christina Henryová napsala příběh inspirovaný skutečnou událostí. Název není nikterak složitý – Mořská panna.

 

Ta, která rozvíří hladinu moře. Skutečné jméno mořské panny, jejíž osud bude čtenář sledovat. Klidně ho ale zapomeňte, pro svou lidskou podobu si později nakonec zvolila jméno Amelia. Amelia nadevše miluje moře, ale pevnina a život na ní ji lákal nezměrnou silou. Není proto divu, že byla jednoho dne chycena do rybářské sítě. Ta patřila samotářskému Jackovi, který měl srdce na pravém místě, a tak nevídaný úlovek propustil na svobodu. Jak to dopadlo? Zůstala s ním a milovala ho a celá ta léta žila na souši jako žena a v moři jako mořská panna. (…) Milovala ho skoro stejně jako milovala moře, a proto se k sobě tak hodili, protože on miloval moře skoro stejně jako miloval ji. (HENRYOVÁ, Christina, 2019. Mořská panna. Přel. T. Suchá. Brno: Jota, s. 20. ISBN 978-80-7565-506-6.) 

 

Zazvonil zvonec a pohádky je konec? Ale kdeže. Mořská panna není pohádkou pro děti, ale pro dospělé. A jako taková musí mít přidanou hodnotu v podobě komplikovanosti. Ameliina potíž spočívá v tom, že o Jacka přijde. Zvěsti o její skutečné podobě doputují až do New Yorku, v němž sídlí Barnumovo americké muzeum. P. T. Barnum je muž bažící po slávě a penězích. Předvádí podivnosti světa devatenáctého století a neváhá se dopustit podvodu. Pro svůj podnik touží získat i mořskou pannu, protože … přestavte si všechny ty vědce, kteří by ji chtěli přijet vyšetřit! Mohl by jim prodávat její vlasy, vzorek krve, nebo cokoliv dalšího by chtěli zkoumat pod mikroskopem, a vydělal by na tom balík. (Tamtéž, s. 34.) 

Amelia se nakonec rozhodne Barnumovu nabídku přijmout, stanoví si ale podmínky řádně sepsanou smlouvou. Je přece svobodná bytost, a když bude chtít odejít, učiní tak. Její „zaměstnavatel“ se ovšem nemíní svého nejvýdělečnějšího exponátu jen tak vzdát. Dochází k názorovým střetům, dohadům. Může vůbec obstát přání ženy, když je de facto ženou jen napůl? 

 

Na zadním přebalu knihy se píše, že se jedná o historickou pohádku. Čtenáři je však nabídnuto mnohem víc. Děj se odehrává v první polovině devatenáctého století (konkrétně roku 1842), což není doba vstřícná k ženám. Jak jste také určitě pochopili, lidé snadno a rádi podlehnou nabízeným bludům, zvlášť nabízejí-li senzaci. Zjistíte, co dokáže zfanatizovaný dav, náboženští šílenci, moralizující společnost. Jak vůbec vypadá přeměna mořské panny v člověka a naopak, jaké musí mít Amelia podmínky?

 

Na začátku jsem psala, že se autorka nechala inspirovat skutečnou událostí. Nakolik je to pravda, zjistí čtenář v doslovu. Nebuďte ovšem nedočkaví a s jeho přečtením nepospíchejte, dokud nepřečtete poslední stránku příběhu. Mohlo by vás to ovlivnit ve vnímání některých postav. Čeho si na knize cením, je Průvodce čtenáře na jejím úplném konci. Neskrývá žádná vysvětlení (např. některých historických událostí či pojmů), jak se zdánlivě nabízí. Obsahuje otázky k diskuzi, přičemž nemusíte s nikým diskutovat, ale donutí vás to přemýšlet nad vztahy mezi postavami, nad tím, proč a jak se chovaly, zda a proč se s některou postavou ztotožňujete apod. Nesporná přidaná hodnota knihy. 

 

Možná je předvídatelné, jak vše dopadne (pohádka je pohádka), nicméně to ani trochu neubírá na čtenářském požitku. Henryová vytvořila příběh neotřelý, magický. Příběh o odvaze a síle odhodlání, která jsou potřeba při cestě za svými sny.