Recenze: Robert Galbraith – Smrtící bílá

• 

Vytvořeno 17. 11. 2019 1:00

Autor: Radovan Kolbaba

Mnoho lidí přemýšlelo, co udělá Joanne K. Rowlingová (dále JKR), až dopíše Harryho Pottera. Nejslavnější žijící spisovatelka se naštěstí nerozhodla koupit si tropický ostrov, vydojit ze své slavné značky co nejvíce liber a do konce života si jen užívat. Namísto toho napsala pár dalších knih a pod pseudonymem Robert Galbraith, který nezůstal inkognito ani do prvního vydání, se pustila do psaní detektivek o Cormoranu Strikovi. Nejspíš ji to baví, protože na svět přivedla už čtvrtý díl. Jmenuje se Smrtící bílá a v České republice jej vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

Bývalý vojenský vyšetřovatel Cormoran Strike v nové knize těží ze slávy, kterou si vydobyl v předchozím díle – Ve službách zla (recenze zde). Po zastavení masového vraha má práce nad hlavu, stejně jako jeho spolupracovnice Robin a další dva zaměstnanci. Jejich už tak hektický život nabere větší spád poté, co do jeho kanceláře vtrhne duševně nemocný mladík tvrdící, že byl jako dítě svědkem zavraždění malé holčičky. Navíc si Strika najme ministr britské vlády, který je vydírán.

Kniha je v mnoha ohledech podobná předešlým dílům, předchozí úctyhodné svazky však ještě překonává svými 700 stranami. Stejně jako ony trpí neduhem „užvaněnosti“, a kdyby v ní šikovný redaktor vyškrtal pár desítek stran, nijak by jí neublížil. Na druhou stranu je JKR vynikající autorkou a ani u popisů, které děj nijak neposunují, se čtenáři nenudí.

Všechna ta tajemství, která Strike a Robin s námahou rozplétají, jsou drogou pro čtenáře. Zábavný děj je podpořen řadou nových postav, ve kterých se však díky jejich důkladnému prokreslení není těžké orientovat. Vše se točí kolem rodiny ministra kultury Jaspera Chiswella, která má ve skříni tolik kostlivců, že by se za to nestyděla kdejaká kostnice. Lidé, kteří pro Chiswellovy pracovali, či s nimi z nějakého důvodu zápolí, také nejsou zrovna svatoušky a nacházet užitečné dílky do skládačky v množství mlžení, mlčení a lží je pro detektivy nemalou výzvou. Když konečně Strike a Robin získají odpovědi, jsou jen branou k dalším otázkám.

JKR tká, splétá a rozplétá tolik vláken, že se nelze divit, když se v nich sem tam zamotá. Není to nic, co by výrazně narušovalo požitek z četby, ale občas si všimnete, jak některá svědectví či důkazy objasňují záhadu, nad kterou si hrdinové dál lámou hlavu, nebo je ignorují, aby o pár desítek či stovek stran vyrukovali s tím, že je jim to dávno jasné.

Oproti předešlému dílu výrazně ubylo popisů různých zvráceností. Napětí je v knize ale přinejmenším stejně, takže se nemusíte bát, že by JKR sundala nohu z plynu. Na druhou stranu, pokud jste předchozí tři díly nečetli, nečekejte sedmisetstrannou akční jízdu. Vyšetřování chce svůj čas a autor/ka věnuje spoustu prostoru osobním vztahům Strika a Robin, které jsou vše, jen ne poklidné.

Díky zasazení knihy (její velká část se odehrává na půdě britské dolní sněmovny) poodkrývá JKR zákulisí britských mocenských procesů, dotýká se zdejšího elitářství a stejně tak se zaměří i na scénu radikálních socialistů. Jmenované osoby jsou samozřejmě smyšlené, ale těžko si lze nevšimnout fyzické podobnosti amorálního ministra Chiswella se současným premiérem Spojeného království.

Na přebalu knihy se dočtete, že se jedná o zatím nejlepší díl ze série Cormorana Strika. Jako recenzent s tímto tvrzením souhlasím a věřím, že se kniha zalíbí všem, kteří si užili předchozí díly. Na druhou stranu nemáte-li rádi hluchý text neposouvající děj, i kdyby byl napsán sebelépe, Smrtící bílé se raději vyhněte.