Recenze: Luca Di Fulvio – Sen, který se naplnil

• 

Vytvořeno 29. 5. 2020 1:00

Autor: Michaela Babíková

Zatančíme si tango? Mám na mysli to skutečné, které na konci 19. století tančili přistěhovalci, jež snili o naději v Novém světě a nalezli jen starou známou bídu. Tango, z jehož kroků lze cítit zaprášené Buenos Aires, hlad, strach, krev a laciný alkohol. Tango, které skrze vášnivé kroky vypráví o nebezpečných mafiánech, nešťastných prostitutkách a nejposlednějších chudácích.

  

Rosetta Tricarico, mladá dívka z Alcama v Sicílii, utíká před krutým baronem, který ji nechal znásilnit a připravil o veškerý majetek. Třináctileté Ráchel Bücherbaum ze židovské vesničky v Rusku zabili před vlastníma očima otce, rozhodne se tedy připojit ke skupině mužů, která sbírá mladé dívky a slibuje jim zářnou budoucnost. Sicilský mladík Rocco Bonfiglio si znepřátelí mafiánského bosse, když odmítá pokračovat ve šlépějích svého otce, který pracoval i zemřel pro mafii. O tomto trojlístku postav vypráví nejnovější kniha spisovatele Luca Di Fulvia s názvem Sen, který se naplnil.

 

Děj knihy je zasazen do období krátce před vypuknutím první světové války. Tři hlavní hrdinové emigrují do Ameriky podobně jako miliony dalších Evropanů té doby. Právě zde se osudy Rosetty, Ráchel i Rocca vzájemně střetnou. Ač jsou velmi mladí, život se s nimi rozhodně nemazlí a klade jim pod nohy jednu překážku za druhou. Jak zformuje svět plný násilí a trýzně jejich povahy? Dokáží zůstat vnitřně silní? Obstojí jejich charakter? A je vůbec nějaká naděje, aby se jejich nejniternější sny někdy vyplnily?

 

Kdo již v minulosti četl některou z autorových knih, ten zřejmě tuší, že Luca Di Fulvio své postavy rozhodně nešetří. Netroufám si ani odhadovat, kolik se na více než pěti stech stranách odehrálo vražd, znásilnění a krutostí. Ráda bych čtenáře varovala, aby počítali s tím, že místy se jim kniha Sen, který se naplnil nebude číst snadno. Zároveň však doufám, že se tím nenechají odradit. Luca Di Fulvio je mistrný vypravěč, který dokáže čtenáře vtáhnout do děje a už nepustit.

 

Příběh i postavy jsou smyšlené, ale tehdejší dobu vykreslují velmi dobře. V knize se objevuje skupina organizovaného zločinu s názvem Sociedad Israelita do Socorros Mutuos Varsovia. Tato skupina skutečně existovala pod názvem Zwi Migdal. Organizace, jejíž provozovatelé byli Židé, vznikla v Polsku a působila převážně v Argentině. Obchodovala s židovskými ženami ze střední Evropy, ze kterých dělala sexuální otrokyně a nutila je k prostituci.

 

Právě v Buenos Aires, ve kterém se příběh odehrává, byl díky emigračním vlnám obrovský nedostatek žen. Někteří z vás možná slyšeli příběh o vzniku tanga, které spolu trénovaly dvojice mužů, aby později ladnými kroky oslnili případné dámy. Méně známý je pak bohužel jiný důsledek toho, že mezi emigranty výrazně převažovali muži. Před zraky všech fungovaly nevěstince, kde byly násilím drženy mladinké, dospívající dívky.

 

Tento příběh je věnován všem, kteří se neodvrací na druhou stranu, stojí napsáno na samém konci knihy vyprávějící nejen o krutosti, ale také o lásce, přátelství a naději. 

 

Autor románu Luca Di Fulvio se narodil roku 1957 v Římě, který je dodnes jeho domovem. Vystudoval dramaturgii a dokonce založil svůj vlastní divadelní spolek. V devadesátých letech však Fulvio „sběhl“ k autorské práci a živí se jako spisovatel na volné noze. Jeho romány jsou populární především v rodné Itálii a Německu.

 

Své věrné čtenáře má Luca Di Fulvio i v české kotlině, kdy do češtiny byly přeloženy autorovy čtyři knihy (Dívka, která se dotkla nebe; Dítě, které v noci našlo slunce; Chlapec, který rozdával sny; Sen, který se naplnil). Mnohé jistě potěší, že se česká vydání pyšní pevnou vazbou a překrásnými obálkami, které se k sobě dokonalé ladí. Trochu podezřívám lidi z nakladatelství Euromedia, že tuší, jak je Luca Di Fulvio „návykový“ autor. Kdo si jednou přečte některý z jeho románů, ten nadšeně sáhne i po dalším. A bude mít radost, jak se mu v knihovničce vedle sebe hezky vyjímají.

 

Ukázka:

„Víš, co je to tango?“

„Tanec.“

Rocco a Tano stáli v dílně proti sobě jako dva kohouti. (…)

„Vypadám jako úplnej blb, abych si zasloužil podobnou odpověď?“ ohradil se Tano.

„Fajn,“ ustoupil Rocco, alespoň dočasně, i když nesnášel kázání. „Co je to tango?“

„V tomhle světě jsme my chudáci jako vši. Nemáme žádnou cenu,“ spustil pomalu Tano se zvláštní melodií v hlase, jako by zpíval jménem všech zoufalců. „Tango je náš způsob, jak dát najevo: Podívej se. Jsem tady. Nejsem veš. Když budu chtít, nakopu ti prdel. Taky ti můžu vrazit kudlu do břicha.“

„No a?“

„Když neumíš tančit tango, nesvedeš sehrát tuhle zasranou partii, chlapče. Odteď se musí každý tah prostudovat jako taneční krok“

„Kristova noho, kam míří ty kecy?“ zaúpěl netrpělivě Rocco.

„K Rosettě, hlavo dubová!“ zavrčel Tano. Položil mu ruku na rameno. Nešlo o projev agresivity, jen mu chtěl ukázat, že stojí na stejné straně. „Přestaň dělat ramena. Myslíš, že můžeš tančit sám. To nejde. Tango nikdy netančíš sám.“ (FULVIO, Luca Di. 2019. Sen, který se naplnil. Praha: Euromedia Group, s. 412. ISBN 978-80-249-3916-2)

 

Název: Sen, který se naplnil

Autor: Luca Di Fulvio

Překlad: Marta Bárová

Nakladatelství: Euromedia Group, a.s. - Ikar

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2019

Vydání: 1.

Počet stran: 520

ISBN/EAN: 978-80-249-3916-2

Ediční řada: –