Recenze: Leonard Medek – Taranitový triptych

• 

Vytvořeno 8. 9. 2020 1:00

Autor: Radovan Kolbaba

Steampunk je podžánr fantastické literatury či filmu, který se zaměřuje na technologii a páru. Často se odehrává v kulisách alternativního 19. století a našinci jej nejvíce znají z knih Julese Verna či filmů Karla Zemana. Stále můžeme prohlásit: „Steampunk's not dead“, protože i současní čeští autoři jej obohacují. Poslední přírůstek nám nadělilo nakladatelství Straky na vrbě v podobě knihy Taranitový triptych ostříleného autora Leonarda Medka. I kdyby vás zmiňovaný umělecký podžánr nezajímal, byla by chyba, kdybyste tuto knihu bez zájmu přešli.

  

Pokud jste, stejně jako já, nejprve přečetli nezvyklý název díla a říkáte si, co Medka vedlo k napsání publikace o proslaveném „magorovi z videopůjčovny“ režiséru Quentinu Tarantinovi, mrkněte na titul ještě jednou. Spojujícím prvkem knihy je totiž taranit - palivo úžasných vlastností, jež v Medkově fikci nalezl v Antarktidě roku 1902 polárník Robert Falcon Scott. Díky tomu se vývoj technologie počátku 20. století ubíral zcela jiným směrem, než jaký známe. V knize, obsahující tři dobrodružné povídky, jezdí vlaky pod ledovci nejchladnějšího kontinentu, létají obratné vzducholodě a po londýnských ulicích se prohánějí vozidla s mechanickými nohami připomínající brouky.

 

Zní to jako divočina, ale kniha v sobě okouzlujícím způsobem snoubí novátorský i staromilecký přístup. Leonard Medek napsal tři příběhy, jež jsou čtivé i pro lidi z uspěchaného 21. století, kteří jsou zvyklí na kusé informace z novinových titulků a sociálních sítí. Stejně tak na vás dýchne romantický duch dob dávno minulých a to i díky autorovu nekompromisnímu užívání písmene „s“ namísto „z“ v přejatých slovech, u nichž jsme si zvykli na modernější varianty – např. risiko, genese či korset.

 

Kniha je opravdu triptychem, tedy dílem ze tří poměrně samostatných a přitom se doplňujících částí. V tomto případě jsou to povídky, jež mají společný především taranitem ovlivněný svět počátku 20. století a „vedlejšího hlavního hrdinu“ Herberta Smithe-Powella. Tento anglický gentleman, v němž je mnohem více, než se na první pohled zdá, však vskutku není klasickým protagonistou stojícím v centru dění. Nikdy není vypravěčem či hlavním hybatelem.

 

První povídka Zločin v transpolárním expresu je čistokrevnou detektivkou, v níž takřka všichni mají svá tajemství a odehrává se při jízdě speciálním vlakem pod antarktickými ledovci. Nemusíte se však bát vykradení možná nejslavnějšího detektivního příběhu všech dob od lady Christie, tento expres jede po vlastních kolejích. Tajemství žhavého ostrova je adrenalinem napumpovaný dobrodružný příběh na pozadí Rusko-japonské války s příměsí pašování, šílených vědců, úžasných vynálezů a dechberoucích bojů i úprků. Knihu zakončuje historka z poviktoriánského Londýna, jež dává dohromady jak pátrání, tak napínavou akci, pojmenovaná Když prší do korsetů.

 

Leonardu Medkovi i nakladatelství se podařilo všechny tři příběhy od sebe odlišit mnoha zásadními způsoby i milými detaily. Jako vypravěči se vystřídají distingovaný vlakvedoucí, protřelý mořský vlk a nakonec nesourodá dvojice lehkého děvčete z londýnských ulic a analytika královské tajné služby. Všichni čtyři promlouvají ke čtenáři odpovídajícím jazykem a ani jednou to není nuda číst, právě naopak. Liší se i ilustrace jednotlivých vyprávění stejně jako kapitoly, jednou klasicky pojmenované, jindy určené zastávkou a časem, v němž se události odehrávají, v posledním případě pouze jménem vypravěče.

 

Přestože tou nejvydatnější a nejchutnější přísadou Taranitového triptychu je samotný text – napínavý, často vtipný, bohatý co do slov i atmosféry –, nelze opomenout i grafickou stránku publikace. Nakladatelství věnovalo knize důslednou péči, která je patrná už při pohledu na ilustraci Milana Fibigera na přebalu. I desky pod ním, evokující poctivé okované svazky, nejsou k zahození. O vnitřní ilustrace se postarali čtyři kreslíři. Transpolární express vybavil perokresbami v duchu verneovek sám autor. Tajemství žhavého ostrova se pyšní stylovými obrázky od Evy Letákové doprovázejícími každou novou kapitolu. Janina Strnadová zase na celostránkových portrétech zobrazila podobu všech hlavních hrdinů povídky Když prší do korsetů. U vysvětlivek též najdete stylizovaný portrét Leonarda Medka od Filipa Buryána.

 

Kromě vypravěčského umu vyniká Leonard Medek až nečekanou erudovaností, vezmeme-li v potaz skutečnost, že se jeho dobrodružství odehrávají ve smyšlené realitě. Spousta zásadních i drobných detailů odpovídá skutečnosti počátku 20. století. Některé své umné fabulace Medek odhaluje v závěrečných vysvětlivkách, jinými potěší znalé čtenáře a nejednou jim vykouzlí úsměv na rtech, jako když se hrdinové zmíní o zásahu carských agentů proti jakémusi Uljanovovi.

 

Suma sumárum je Taranitový triptych knihou, jež udiví lehkostí, s jakou je psána, i šíří rozhledu autora. Kvalitě textu odpovídá i její grafické zpracování v podobě desítek ilustrací. Nemusíte zbožňovat vyprávění z alternativní historie, abyste si trojici příběhů Leonarda Medka vychutnali. Stačí, když máte rádi zábavné a zároveň chytré čtení, Taranitový triptych vás velmi potěší.  

 

Název knihy: Taranitový triptych

Autor: Leonard Medek

Nakladatelství: Straky na vrbě

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2020

Vydání: 1.

Počet stran: 408

ISBN: 978-80-88346-04-3

Ediční řada: Česká fantastika