Recenze: Evžen Boček – Aristokratka u královského dvora

• 

Vytvořeno 26. 11. 2020 1:00

Autor: Jiří Lojín

Zobrazeno: 2514

Od vydání předchozího dílu Aristokratky už uplynuly dva roky, a přesto že jsme se museli být nějakou dobu trpěliví, dočkali jsme se, neboť Evžen Boček je spolehlivý. Marie z Kostky se v knize Aristokratka u královského dvora tentokrát ocitne – inu kde jinde, než u skutečného královského dvora.

Zápletka je jednoduchá, obraz, který byl v minulém díle zachráněn před nešikovnými nenechavci, se stal důvodem, pro pozvání od nizozemské královny Beatrix. Čtenář již z počátku může tušit, že humorné situace lze vytěžit zejména z kontrastu mezi etiketou, závazně panující v nejvyšších šlechtických kruzích, a bizarních postav, žijících na zámku Kostka. Marie sice působí jako jediná normální v tomto podivném panoptiku, tím více si však uvědomuje, co všechno se při takové příležitosti může stát.

Autor velmi dobře vybruslil z potencionálních otázek, proč by Marie šla do tak nejistého a drahého podniku. Za vše může slabá chvilka, kdy Marii chybí pozornost jejího snoubence Maxe. Evžen Boček není příliš velký mistr romantických pasáží ani psychologických vsuvek, proto místa, v nichž se pojednává o milostných vztazích, řeší věcně, až téměř popisně.

Dál už jde vše ve starých osvědčených kolejích. Otec si v předtuše výdajů rve zbytky vlasů a jeho úloha se omezí na bědování, matka je tradičně trochu mimo, záhadná tetička Nora vykouzlí ze svých tajných zásob diamantové šperky, aby Marie „nevypadala jako cuchta“, paní Tichá se probojovává do užší nominace delegace z Kostky. Boček sází na svůj osvědčený, myšlenkově nepříliš náročný humor. V knize Aristokratka u královského dvora se nepokouší o nic třeskutého, o to vyrovnanějším dojmem však styl textu působí.

Samozřejmě, že autor neopomněl do dobrodružství v Nizozemí zakomponovat drogy, což je očekávaný kulturní stereotyp, bez něhož by se kniha neobešla. Objevuje se i výraz „mufloni“, i když tentokrát se v roli návštěvníků ocitají Marie a její svita. Portrét služebné, jak se dotčený Rembrandtův obraz jmenoval, tituluje autor zásadně podle paní Tiché – Bordel v kuchyni.

Evžen Boček už má o pokračování příběhu Marie z Kostky zcela jasno a před čtenářem to netají, naopak ho chce závěrem trochu navnadit. Aristokratka pod palbou lásky slibuje komplikace při výběru správného partnera, nejenže se na závěr ozval Max, ale svým vystupováním u královského dvora získala mladá aristokratka i pozornost jiného muže.

Jak si s tématem autor poradí, to se uvidí, jeho, jak už jsem poznamenal, věcný přístup k otázkám lásky mu v tomto ohledu příliš nepřeje. Ale třeba zrovna z tohoto hendikepu vytěží další humorné situace a popíše je způsobem, který opět čtenáře potěší.

Název: Aristokratka u královského dvora
Autor: Evžen Boček
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 184
ISBN 978-80-7227-442-0