Recenze: N. K. Jemisin – Kamenné nebe

• 

Vytvořeno 3. 1. 2021 0:00

Autor: Markéta Forejtová

Román Kamenné nebe definitivně uzavírá trilogii Zlomená země N. K. Jemisin. Za oba předchozí díly autorka získala cenu Hugo a pozitivní kritika je na tuto sérii slyšet ze všech stran. Jedná se sice o fantasy příběh, zahrnuje ovšem mnoho aktuálních společenských témat a mistrně ukazuje jejich důsledky – a právě díky tomu se kolem něj rozvíjí tak bohatá diskuze. Dosahuje však závěr trilogie laťky, kterou si pro něj autorka, kritici i čtenáři vytyčili?

V prvním díle série, Páté roční období, končí svět. Začíná totiž další takzvané Páté období, během kterého Zemi postihuje jedna přírodní katastrofa za druhou. Příběh dále sledujeme v pokračování s názvem Brána z obelisků, a to očima protagonistky Essun a její dcery Nassun. K těmto dvěma vypravěčkám se v poslední knize připojuje ještě jedna postava, prostřednictvím níž má čtenář možnost zjistit více o minulosti světa a o tom, jak všechno fungovalo před Pátými obdobími.

N. K. Jemisin od sebe tři dějové (a zároveň vyprávěcí) linie odlišuje nejen prostřednictvím hlasů jednotlivých postav, ale také osobami. Už od samého začátku série tak kapitoly o Essun čteme ve druhé osobě, o Nassun se dozvídáme v osobě třetí a nový vypravěč sděluje svou minulost prostřednictvím první osoby. Ač se to však může zdát chaotické, opak je pravdou. Jednotlivé části lze od sebe navzájem snadno odlišit, navíc to dodává příběhu na zajímavosti tam, kde ji lehce postrádá.

Právě to lze označit za největší nedostatek Kamenného nebe. Autorka potřebuje dotáhnout mnoho konců, ale potřebuje jim také dodat kontext. Takže se akční pasáže střídají s těmi, které působí až zbytečně zdlouhavě a zdánlivě nedůležitě. Dříve či později ovšem čtenář začne tušit, že v závěru se všechny tyto střípky složí v komplexní mozaiku, nad kterou zůstává rozum stát. Tahle série si totiž nezaslouží nic menšího než naprosto grandiózní finále, a přesně to jí také autorka dodává. Bohužel ale na úkor popisů, které v prvním díle spíše hýbaly dějem a vedly ho, nyní ho však zdržují.

Celá série Zlomená země by se dala považovat za studii ostrakizace jedné skupiny společnosti, a právě v závěru dává N. K. Jemisin prostor dlouhodobým důsledkům takového společenského chování. Essun i Nassun patří mezi orogény – tedy lidi, kteří dokáží do větší či menší míry ovládat zemi (tektonické desky, sesuvy půdy, zemětřesení apod.). Bez orogénů by společnost během Pátého období nebyla schopna přežít, přesto z nich však „tišáci“, tedy lidé bez podobných schopností, mají strach a snaží se je od sebe držet dál. O aktuálnosti podobného tématu netřeba mluvit.

Celkově vzato lze Kamenné nebe považovat za zdařilý závěr série, ačkoli většina zřejmě více ocení první a druhý díl. Všechny dějové linky se uzavřou a veškeré zdánlivě nesmyslné pasáže v rámci velkého finále nabydou nového významu. Těžké tak může být nejen poselství, které se N. K. Jemisin snaží předat, ale i osud postav, s nimiž nenakládá zrovna lehce. Co bychom ovšem ve světě zmítaném přírodními katastrofami chtěli?

Název knihy: Kamenné nebe
Autor: N. K. Jemisin
Překlad: Roman Tilcer
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Brno
Rok vydání: 2020
Vydání: 1.
Počet stran: 392
ISBN: 978-80-275-0339-1