Recenze: Christiane Ritter – Žena v polárni noci

• 

Vytvořeno 29. 1. 2021 1:00

Autor: Daniela Slouková Recová

Ona – pohledná, jemná žena oplývající financemi a intelektem. On – urostlý, pragmatický, intelektuál. Dvojice jako z reklamy na rodinné štěstí, které korunuje malá dcerka. Jednu vadu tato idylka má. Urostlý intelektuál podlehl volání divočiny a stal se z něj lovec kožešin na Špicberkách. A krásu tohoto malebného souostroví touží ukázat i své ženě. Christiane Ritter tak dostala dokonalý námět pro svoji autobiografickou knihu Žena v polární noci.

 

Nápad manžela, který se jí ze začátku jevil jako šílenost, vezme za svůj a začne s přípravami na cestu na daleký sever, kde pro ni podle jeho slov čeká útulné bydlení a neskutečně krásná příroda, kterou dosud neviděla. Všechny dosavadní zážitky se v porovnání s pobytem na Špicberkách zdají být malichernými a mladá žena vykročí vstříc dobrodružství. I přes varování osádky zámořské lodi se rozhodne opravdu vystoupit na jednom z břehů ostrova, kde se nacházejí ony nedozírné přírodní krásy. A záhy zjistí, že to je to jediné, v čem měl manžel pravdu. Mladá žena se však rozhodne přežít rok, který manželovi slíbila setrvat v jeho loveckém srubu, a snažit se podlehnout kouzlu přírody. 

 

Nebýt na dalekém severu ve třicátých letech minulého století, čtenář by zde našel jistou paralelu s filmem Jak dostat tatínka do polepšovny, kde maminka čeká ráj a nakonec se ho i dočká, ale v trochu jiné podobě, než si plánovala. Christiane Ritter asi také nečekala bydlení v jedna plus nula pro tři dospělé lidi a tulení játra jako zlatý hřeb hostiny. A další vrchol pobytu ji teprve čeká. Nekonečně dlouhá a temná polární noc, kdy slunce nevyjde nad obzor několik měsíců, kdy si člověk zvyklý na život v západní Evropě sáhne na samé dno, aby měl možnost se od něho odrazit a prozkoumat každé zákoutí své duše. Co jiného také chcete dělat ve tmě v maličké chatě s omezenými zásobami petroleje?

 

Autorka se s neobyčejným smyslem pro humor a pragmatismem pouští do popisu každodenního života, který i přes svou monotónnost skrývá nejedno dobrodružství a my čtenáři můžeme být při tom. Z popisu každodenních bojůvek s kamny, tuleními kožešinami a vlezlou zimou se stále častěji stává lyrický popis krajiny, při kterém autorka nešetří superlativy. Někde během hluboké polární noci došlo k obratu a z úleku se pomalu stává láska na celý život. 

 

Žena v polární noci Christiane Ritter bývá často přirovnávána k Betty McDonald a jejímu dílu Vejce a já. Těžko říct, která z autorek vychází vítězně, protože ač jedna popisuje sever Evropy a druhá severozápad USA, obě disponují úžasným humorem, nadsázkou a sebeironií. Jeden rozdíl zde čtenář přece najde. Betty McDonald ráda opustila slepičí farmu kdesi v horách, kdežto Christiane Ritter odjížděla ze Špicberků se slzami v očích a nesmazatelnou stopu v srdci a na jejím vyprávění je to znát. Ty, co přečtou Ženu v polární noci, občas chytí alespoň malá touha podívat se nahoru na sever. Vždyť to nakonec není tak daleko, a kdo by nechtěl alespoň jednou v životě vidět polární zář a slyšet hukot valících se ledových ker.  

 

Název: Žena v polární noci

Autor: Christiane Ritter

Nakladatelství: Portál 

Místo vydání: Praha

Rok vydání: 2020

Vydání: 1.

Počet stran: 196

ISBN/EAN: 978-80-262-1673-5