Recenze: Nick Bradley – Kočka a město

• 

Vytvořeno 2. 7. 2021 0:00

Autor: Jitka Culková

Japonci milují kočky, to je známý fakt, kterého využil britský spisovatel Nick Bradley. Ve své prvotině Kočka a město rozehrává krátké příběhy osamělých lidí, které spojuje záhadná kočka toulající se ulicemi Tokia.

Hrdinové povídek jsou různorodí, muži i ženy, děti, starci i cizinci. Všechny spojuje smutek a jistá vykořeněnost. Město v názvu knihy je Tokio a skutečně si své čestné místo v titulu zaslouží. V knize hraje stejně důležitou roli jako postavy povídek. Přelidněné město žije v atmosféře blížící se olympiády v roce 2020. Z pohledu budoucnosti a vědomí, že olympiáda, na kterou se postavy těší, neproběhla, dodává knize jen další trpkou příchuť.

Město pro každou z postav znamená něco jiného, pro všechny je to ale významné a určující místo. Sami hrdinové v něm prožívají svou bolest. Kniha je plná malých příběhů o smutku a zklamání. Osamělost a bolest jdou v knize sice ruku v ruce, přesto nejde o depresivní čtení. Po propojení povídek mezi řádky vysvítá naděje na odpuštění a na nové začátky.

Kaliková kočka, která se prochází příběhy je tajemná a ovlivňuje životy postav. Nejde ale o nadpřirozené schopnosti, spíše její tajuplnost dotváří atmosféru Japonska, které má kočky v jejich roztomilosti skutečně hodně rádo.

Každá povídka má v sobě náznak něčeho znepokojivého a jejich vyústění proběhne jen jako by mimochodem v příběhu někoho jiného. Osudy jednotlivých postav se přelévají do dalších příběhů. Hlavní hrdina jedné povídky se v druhé mihne jen jako nedůležité křoví a čtenář ho pozná jen díky nějakému specifickému atributu. A v tom krátkém záblesku se osvětlí jeho další osud. Je třeba dávat při čtení pozor i na střídání ročních období. Co se stalo na jaře a co na podzim pomáhá sestavit mozaiku jednotlivých osudů.

Toto jemné navazování krátkých příběhů na sebe připomíná knihu jiného britského rodáka – Davida Mitchella a jeho knihu Hybatelé. Efekt motýlích křídel v knize Nicka Bradleyho nahrazuje kočičí tlapka.

Díky těmto přesunům postav z povídky do povídky se hrdinové ukazují v různých úhlech pohledů. Alkoholik, který zničil rodinu, je v další povídce soucitný zachránce, který se za své hříchy stydí a kaje. Kamínky mozaiky se postupně skládají a osudy hrdinů se doplňují.

Jako cizinec si Bradley všímá typických japonských zvyků a dokáže je nahlédnout z jiného úhlu. Běžné popíjení po pracovní době je prakticky povinné a vyhne se mu jen cizinka, která nemá patřičný vhled do situace, a nepřijde jí proto nemístné odmítnout pitku, když nemá na alkohol náladu. Ostatní zaměstnanci mohou jen tiše závidět. Japonský rasismus se projevuje paradoxně i tím, že se spolužáci posmívají jednomu z nich, protože jeho matka je Korejka. Rasismus není založen na vizuální odlišnosti, ale na faktu, že jedinec není „čistokrevný“ Japonec.

Nick Bradley napsal soubor povídek, ve kterém se mísí japonská poetika se západním pohledem. Tříbarevná kočka je roztomilým i znepokojivým spojníkem jednotlivých povídek. Kniha Kočka a město je nahlédnutí do života obyčejných obyvatel Tokia. Za zářivými neony se ukrývají opilí bezdomovci, nadějní byznysmeni zaplétající se s vdanými ženami, osamělé děti a ztracení cizinci. Vyvážený mix smutných a veselých konců navozuje příjemný pocit reálna.

Název: Kočka a město
Autor: Nick Bradley
Překlad: Anna Křivánková
Nakladatelství: Host
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2021
Vydání: 1.
Počet stran: 312
ISBN: 978-80-275-0388-9