Recenze: Danuta Chlupová – Varhaník z mrtvé vesnice

• 

Vytvořeno 21. 7. 2023 2:00

Autor: Markéta Tardy Páralová

Danuta Chlupová přichází s druhým románem, který vychází v českém jazyce. Jak předchozí román Jizva (za nějž v Polsku získala v roce 2017 hlavní cenu v soutěži Literární debut), tak i román Varhaník z mrtvé vesnice vydala nejprve v polském jazyce; ostatně v Polsku je již zavedenou autorkou a známou tím, že se zaměřuje na témata z polsko-českého pohraničí.

 

 

Dějiny polsko-českého pohraničí byly ve 20. století pohnuté, podobně jako jiné příhraniční oblasti Československa, a často krutě zasahovaly do osudů zdejšího obyvatelstva. V posledních letech je do výraznějšího povědomí českých čtenářů vynesla Karin Lednická, jež ve své trilogii zpracovává dějiny zaniklé Karviné. Danuta Chlupová rovněž přispívá k zviditelnění tohoto regionu, který pro mnohé stále zůstává skryt za pomyslnou šedočernou mlhou uhelného prachu.

Přestože se děj románu Varhaník z mrtvé vesnice odehrává ve fiktivní vsi Dvory, autorka do ní vtiskla pohnuté dějiny mnoha obcí a obyvatel daného regionu. Kvůli těžbě černého uhlí byly celé vesnice srovnány se zemí a lidé přestěhováni, nejčastěji do bytů na nově budovaných sídlištích.

Děj románu je zasazen do let 1953 až 1970. Autorka na příkladě obyvatel Dvorů zobrazuje rozmáhání komunistické moci a propagandy, která útočila na celou řadu aspektů života. Komunismus byl paradoxně zpočátku polskou menšinou vítán, neboť do něj vkládala naděje na větší ochranu a možnost vzdělávat se v rodném jazyce. Hlavní postavou je Teodor Sznyder, hudebník a učitel, pro něhož hudba a práce pedagoga znamená smysl života. Nicméně chapadla komunistické moci postupně ovládnou i Dvory a Teodor je nucen se vzdát učitelství, protože jako varhaník v místním kostele se stává komunistickým funkcionářům trnem v oku. 

Teodor Sznyder je vykreslen jako citlivý muž žijící hudbou a toužící předávat svou vášeň mladým pokolením, zároveň pomáhající své sousedce, která žije s notorickým alkoholikem. Jeho snaha pomoct a ochránit sousedku před opileckým a násilnickým manželem vyústí v tragickou událost, jež silně poznamenává nejen jeho rodinu – manželku a syna, ale i sousedku samotnou. Místní komunisté tuto tragickou událost „umně“ využijí a zpolitizují. Teodor kvůli tomu dostává vyšší trest, než by mu byl v jiné době a za jiných okolností udělen. 

Teodor a jeho rodina prochází těžkou a mnohaletou zkouškou. Manželka se synem opouští Dvory, stěhuje se k rodičům a na dálku udržuje vztah s mužem vězněným ve Valticích. V nehostinných a krutých podmínkách věznice má Teodor Sznyder možnost dostat se do komunity duchovních, kteří mu pomáhají lépe se vyrovnat se svou situací a okolnostmi, které vedly k jeho odsouzení. 

Návrat Teodora do rodné vsi není vůbec jednoduchý. Autorka ve vnitřních monolozích hlavního hrdiny líčí nejen podmínky ve věznici, komunistickou perzekuci církve, ale zaměřuje se i na niterní prožitky Teodora, který si vyčítá ztracené roky, odloučení od rodiny a především přetrhanou citovou vazbu se synem. Získaná svoboda je pro Teodora těžko uchopitelná, a proto často utíká do ústraní a do svého světa. Právě takovéto útěky zkříží jeho cestu s autistickým chlapcem Mirkem obdařeným neobvyklým hudebním nadáním. 

Opět ožívá Teodorova touha pomáhat druhým, která postupně sílí. Mirek ho sytí novými podněty a kvůli své duševní poruše nutí svého učitele k vynalézání nových metodických postupů. Teodor však tyto výzvy přijímá a raduje se, že se opět může věnovat hudbě a učit. 

Na pozadí lidských osudů obyvatel Dvorů autorka zaznamenává dějiny obce, která musela ustoupit intenzivní těžbě černého uhlí. Z bývalých Dvorů tak nakonec zůstává pouze hřbitov, tiché memento kdysi živé vesnice. 

Autorčin styl vyprávění je založen na velmi strohých, někdy až surových popisech skutečností a jevů, které se odrážejí na osudech hrdinů. Autorka nezabíhá do květnatých a mnohovrstevnatých líčení proměn krajiny a dějin vesnice. Místo toho čtenáři nabízí vhled do nitra hlavních hrdinů, ačkoliv by i tato psychologická linka mohla být více propracovaná. Čtenář má možnost nejvíce poznat Teodora, méně už jeho ženu Lidku a syna Adama. Nedozvídáme se, jak Adam prožíval roky odloučení, Adamovo dospívání a zrání popisuje autorka velmi povrchně, proto se čtenář může jen sám ptát, jak se přesně jmenovala Adamova žena, která je zmíněna hned v prologu. Je-li to ona dívka, s níž navazuje vztah v závěru knihy? Na druhou stranu lze říci, že na poměrně malém prostoru (kniha má 230 stran) autorka shrnula ty nejdůležitější momenty a milníky daného regionu v rámci popisovaných let a jejich důsledky v lidských osudech.